Jaká byla letošní konference IST?

18.1.2007, Jiří Peterka

Letošní konference IST byla v pořadí již třetí (po loňské v Helsinkách a předloňské ve Vídni) a odehrávala se v roce, který byl v celoevropském měřítku opravdu bohatý na významné události. Jen pro připomenutí těch nejvýznamnějších:

  • na sklonku předchozího roku byla přijata iniciativa eEurope (naše srovnatelná koncepce SIP pochází již z května 1999)

  • v březnu se v Lisabonu konal summit, který „dal zelenou“ budování informační společnosti a přiřadil jí nejvyšší prioritu

  • v květnu se ve Varšavě konala Evropská ministerská konference o informační společnosti (která doporučila kandidátským zemím vytvářet vlastní obdobné inciativy)

  • v červnu byl v portugalské Fieře přijat Akční plán realizace iniciativy eEurope (náš Akční plán, byť přeci jen jinak orientovaný a jinak koncipovaný, byl přijat v květnu 2000).

Zatímco v loňském roce bylo zlatým hřebem konference IST oznámení nadcházejícího vyhlášení iniciativy eEurope, letošní ročník konference se ničím tak zásadním pochlubit nemohl. Na druhou stranu zde bylo možné pozorovat celou řadu zajímavých trendů.

V porovnání s loňským rokem se letos prakticky nemluvilo o vývoji v oblasti telekomunikací. Ne snad proto, že by vše v této oblasti již bylo vyřešeno a realizováno či naopak ztratilo na důležitosti – mnoho zajímavých věcí se událo i v oblasti telekomunikací (viz dále), ale přeci jen roste význam a důležitost dalších oblastí, kterým se letošní konference zákonitě věnovala více. Totéž by asi bylo možné říci o oblasti „základní legislativy“, týkající se například elektronických podpisů, resp. vytváření základního legislativního rámce pro elektronický obchod. Také o těch se již mluvilo méně.

To, čím se letošní konference IST zabývala nejvíce, byly spíše „návazné“ otázky, vyvolané naším postupem na cestě k informační společnosti – například problematika „digital divide“, otázky copyrightu a intelektuálního vlastnictví, či řešení sporů (disputes), ke kterým bude docházet v on-line světě, pokud se účastníci transakcí nachází v okruhu působnosti různých legislativ.

Mohu-li připojit osobní dojem z průběhu konference, pak letos zde bylo podstatně více vystoupení, na kterých účinkující neměli své myšlenky apriorně výrazněji uspořádány (např. formou předem připravených slidů) a strukturovány, a jejich příspěvky se nesly spíše ve stylu „přemýšlení nahlas“. Možná je to ale průvodní jev toho, že se celý záběr konference posunul od disciplín s tradičně rigidnějším a systematičtějším myšlením a přístupem více do oblasti disciplín společenských (zejména práva a etiky).

Co nového v oblasti telekomunikací?

Ačkoli se na samotné konferenci o telekomunikacích jako takových příliš nejednalo, přesto byl jejich význam v nejrůznějších kontextech znatelný. Současný stav je charakterizován především tlakem evropské komise na faktický rozvoj telekomunikačního trhu, který již je ve většině členských zemí již formálně liberalizován, ale stále mu ještě chybí potřebné „obrátky“. Tedy tolik potřený nárůst faktické konkurence, který by následně srazil ceny za telekomunikační služby a podnítil jejich intenzivnější používání. Cenové relace telekomunikačních služeb jsou v členských zemích EU stále ještě příliš vysoko nad jejich úrovní v USA, a Evropská komise chápe právě tento faktor jako rozhodující důvod evropského zaostávání za zámořím.

Hlavní příčinu vidí evropská komise v nedostatečné konkurenci v oblasti „místních služeb“, poskytovaných v rámci příslovečné poslední míle. V oblasti „dálkových služeb“, tedy zejména meziměstských a mezistátních hovorů, stejně jako datových přenosů, je situace díky větší konkurenci uspokojivější. Naproti tomu u „místních služeb“, které jsou rozhodující pro přístup masové základny uživatelů k Internetu, je konkurence velmi malá a často až nulová – protože původně monopolní a dnes dominantní operátoři zde stále drží tzv. místní smyčky a svou konkurenci k nim dobrovolně nepouští. Proto se evropská komise pustila v oblasti telekomunikací do boje právě s tímto faktorem – pod heslem „undundling the local loop“ (ve volném překladu: zpřístupnění místní smyčky).

Postup boje proti uzurpování místních smyček dominantními operátory je ze strany orgánů EU veden netradičním způsobem, který ostatně odráží naléhavost a akutnost, který je tomuto problému připisován. Jde o to, že se věc neřeší cestou direktiv s následným 18-měsíčním obdobím na jejich zapracováním do legislativy členských zemí. Místo toho byla zvolena mnohem přímější cesta nařízení (regulation), které je pro členské země závazná.

Příslušné nařízení, které dominantním operátorům přikazuje zpřístupnit místní smyčky i jejich konkurentům, zpracovala evropská komise a v červenci jej předložila Radě Evropy. Ta nařízení schválila 3. října, a následný souhlas vyslovil 26. října i samotný evropský parlament.

Přímo na konferenci IST se takovýmto nesmírně rychlým a pružným postupem pochlubil i komisař Liikanen, který má v komisi na starosti právě informační společnost. Bylo to prý v dějinách Unie zdaleka nejrychlejší přijetí zákonodárného opatření, které se podařilo realizovat jen díky málo využívané možnosti „zrychlení“ celého legislativního postupu (označené jako „fast-track“). Podle slov samotného komisaře Liikanena to dokazuje, že i Evropa umí v případě potřeby postupovat rychle, dokonce „rychlostí Internetu“.

Nové nařízení je účinné od 1. ledna 2001, a podle slov svého hlavního architekta (poslance EP Nicka Clegga) by to mělo pořádně rozhýbat děním na telekomunikační scéně, rozproudit konkurenci zejména v oblasti přístupu k Internetu, širokopásmových služeb koncových zákazníkům a v nabídce služeb na bázi xDSL – a v celkovém důsledku by to mělo učinit evropské telekomunikace stejně kompetitivní jako v USA.

Na čem se pracuje?

Ve své hlavní přednášce přímo na konferenci IST se komisař Liikanen obracel hlavně do minulosti, když ve svém vystoupení rekapitulovat hlavní myšlenky, záměry a cíle iniciativy eEurope a jejího Akčního plánu. Ohledně budoucích aktivit se rozhovořil až na následné tiskovce s novináři, kde vytyčil hlavní úkoly svého „resortu“ následovně:

  • přijetí zákona (direktivy) o copyrightu: prý by mělo být realizováno počátkem příštího roku. Na březnovém summitu v Lisabonu sice zazněl termín do konce roku 2000, ale následně došlo ke sporům mezi zastánci striktnějšího přístupu k ochraně autorských práv (především země jako Španělsko, Francie a Itálie), a zastánci volnějšího přístupu. Hledání kompromisu přijatelného pro oba tábory určitě nebylo lehké, protože ve hře je trh velikosti 14 miliard Euro, který se moderními informačními technologiemi cítí velmi ohrožen.

  • benchmarking: jde o kvalitativní i kvantitativní hodnocení stavu budování informační společnosti v jednotlivých členských zemích, které neprobíhá všude stejně. Cílem je nejen získat věrohodný obrázek o skutečném stavu, ale také pochopit proč některé země jsou vepředu v jedné oblasti a jiné zase v oblasti jiné.

  • disputing: vypracování pravidel pro řešení sporů, ke kterým bude zákonitě docházet v rámci „nové ekonomiky“, kdykoli se budou účastníci transakcí nacházet v působnosti různých legislativ (a nebude možné aplikovat stávající mezinárodní právo)

  • ochrana osobních údajů, ochrana soukromí, daňové otázky

  • boj proti „cyberkriminalitě“

V souvislosti s problematikou benchmarkingu, která se podle slov komisaře Liikanena stává pro příští rok jednou z priorit, je vhodné se zmínit i o probíhajícím projektu ESIS. Ten v první fázi mapoval stav budování informační společnosti v členských zemích EU, a ve své druhé fázi (jako ESIS II) mapuje stav v zemích bývalé východní a střední Evropy a v dalších zemích středozemní oblasti. Právě v době konání konference IST přitom byla vydána obsáhlá souhrnná zpráva, navazující na výsledky 1. etapy projektu ESIS a mapující přístup k budování informační společnosti a související strategie (mj. v oblasti informační gramotnosti, regulačního rámce, rozvoje infrastruktury, pilotních projektů atd.) v jednotlivých členských zemích. Zprávu lze získat na adrese http://www.ispo.cec.be/esis.

Další významnou oblastí, kterou EU považuje za prioritu (zřejmě nejen pro příští rok), je problém tzv. digital divide. Žádné radikální plány v tomto sice směru sice na konferenci nezazněly, ale z kontextu jsem cítil, že jde o věc se kterou EU hodlá něco dělat – vyplývá to ostatně i ze samotného hesla, které má iniciativa eEurope ve svém podtitulu (a s ní i konferenci IST v Nice): „informační společnost pro všechny“. Konkrétní opatření a řešení však lze očekávat spíše společně s dalšími úzce navazujícími problémy, které se týkají například nedostatku kvalifikovaných sil v IT branži. Zde ostatně již první konkrétní aktivity jsou, během konference bylo oznámeno spuštění celoevropského serveru Career Space (http://www.career-space.com), který s podporou evropské komise provozuje sedm předních IT firem. Zaměřuje se především na objevování nových způsobů jak čelit nedostatku kvalifikovaných pracovních sil.

Bude eEurope i pro kandidátské země?

Iniciativa eEurope byla vyhlášena jako iniciativa členských zemí EU na jejich cestě k tzv. informační společnosti. Vzhledem k očekávanému rozšíření EU o další země (včetně ČR) je jistě zajímavé, zda a v jaké míře se nás týká. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, a příliš se o ní nemluví, alespoň pokud mohu soudit.

Samotný komisař Liikanen se v této souvislosti vyjadřuje obvykle tak, že ne všechny kroky eEurope jsou vhodné i pro kandidátské země. Na evropské ministerské konferenci ve Varšavě (v květnu t.r.) to byla jedna z hlavních otázek, a závěr byl podle dostupných pramenů takový, že členské země by si měly stanovit vlastní obdobně zaměřené iniciativy, respektující jejich specifika. Současně s tím byla ve Varšavě skupina Joint High-Level Committee pověřena úkolem připravit do konce roku 2000 plán zesouladění evropské iniciativy eEurope s vlastními aktivitami zemí bývalé střední a východní Evropy.

Přímo na přímo IST se o rozšiřování eEurope na další země příliš nemluvilo, ale v jednom ohledu přeci jen: Information Society Forum, což je poradní orgán evropské komise (a zahraniční vzor našeho Českého informačního fóra) si vytyčilo nové cíle, které zahrnují i rozšiřování eEurope na další země. Konkrétně má celé Forum nyní tyto cíle:

  • boj proti „digital divide“

  • regionální a lokální otázky týkající se iniciativy eEurope

  • rozšíření eEurope na země bývalé střední a východní Evropy

  • spolupráci s obdobnými orgány mimo Evropu na přípravě „nové ekonomiky“ a na prosazování „evropské cesty“

  • prosazování a upevňování občanské společnosti v rámci iniciativy eEurope.

Šestý rámcový program

Na konferenci IST ve francouzské Nice se mluvilo i o připravovaném 6. rámcovém programu (6FP, 6th Framework programme). Ten by měl nastoupit poté, co v roce 2002 skončí stávající 5. rámcový program (fungující od roku 1998). Podle komisaře Liikanena by nadcházející rámcový program měl především pamatovat na naplňování cílů iniciativy eEurope, jednotlivé projekty které budou v jeho rámci realizovány by měly mít poněkud dlouhodobější charakter než mají programy dnešní, a měly by také být více podnikatelsky zaměřené, včetně toho že by jejich řešitelé měli nést více podnikatelského rizika.

Zpět na blog