Práce odplouvá od vašich břehů
30.4.2004, Jiří Hlavenka
Outsourcing je vznešené slovo, které zakrývá dnes už triviální postup: produkt vyrábí ten, kdo jej umí vyrobit nejlevněji a na tom místě, kde se dá vyrobit nejlevněji, nikoli v místě spotřeby. Outsourcing tu byl s námi vždycky, jen měl jiná jména (například: otrokářství nebo levná pracovní síla v koloniích), a pouze nedosahoval takového rozměru, jaký známe dnes.
Ještě v sedmdesátých letech bylo skoro nemyslitelné, aby produkt vznikl kdekoli jinde než v zemi svého producenta. Světový obchod i s výrobky pochopitelně existoval, ale vždy ve směru exportu: Francie vyvážela svoji módu a parfémy, Amerika své počítače; kdyby někdo u francouzského oděvního domu navrhl, aby se místní móda šila například v Kambodži, se zlou by se potázal. Dnes nikoho nenapadne opak.
Po modrých límečcích jdou bílé
Ve vyspělých zemích se už nikdo nepozastavuje nad tím, že firmy stěhují manuální práci („modré límečky“) do levnějších zemí v takové míře, jak je to jen možné. Ale co límečky bílé, tedy osoby pracující především svou hlavou? To znělo ještě před pár lety nepřijatelně: tato práce přece logicky musí zůstat doma, neboť Asie na to jednoduše „nemá“.
Ale uplynuly jen tři roky a z nemožného se stává trend desetiletí. Firmy objevily Indii a jejich manažeři zjišťují, že tato země se poněkud liší od jejich představ, vytvořených čtením Knihy džunglí v mládí a sledováním Indiana Jonese v dospělosti. Obyvatelstvo Indie je vzdělané a hovoří plynně anglicky, je pracovité, ukázněné a především nesmírně chudé – průměrná mzda činí desetinu mzdy vyspělého světa. Indie má velmi vzdělanou a vyspělou vyšší vrstvu, která má za sebou studia na Západě a která je schopna offshoring bílých límečků zorganizovat a být západní společnosti kvalitním podnikatelským partnerem.
Indie už dnes zaměstnává čtvrt miliónu lidí, kteří představují off-shorovaná, odsunutá pracovní místa především z USA, částečně z Velké Británie. Jedná se především o call centra, kde jsou požadavky na odbornost nejnižší, dále následují finanční a platební služby, nejrůznější obchodní a zákaznická podpora, administrativa, tvorba obsahu (content development) a překvapivě jsou uváděny i lidské zdroje (podle McKinsey Global Institute). Služby v informačních technologiích jsou už samozřejmostí.
Offshoring nabírá na obrátkách; během dvou let (2001 až 2002 a 2003 až 2004) rostou tržby indických firem zabývajících se offshoringem z 1,5 na 3,5 miliardy dolarů. Největší společnosti už patří mezi giganty s obratem přesahujícím miliardu, jsou to již vysoce profesionální korporace se špičkovým, mnohonárodním managementem. To jen podporuje další růst offshoringu, neboť tyto firmy dodají svým zákazníkům služby dokonale na klíč – podle výše uvedené zprávy si ponechávají pro sebe zisk, který je roven mzdě, kterou v Indii vyplácejí (tj. „narazí si sto procent rabatu“).
A přesto, že efektivita offshorovaných pracovníků dosahuje, podle různých průzkumů, 40–50 % amerického nebo západoevropského pracovníka, stále to pro zadavatele znamená úsporu poloviny mzdových nákladů. Pesimistické odhady tvrdí, že za deset let takto jen USA přijdou o tři miliony pracovních míst. To povede jednak k rapidnímu a neřešitelnému zvýšení nezaměstnanosti, a jednak k výraznému snížení mezd v segmentu služeb, neboť zaměstnavatelé nyní dají svým lidem na výběr – buď půjdete s platem dolů, nebo vaše místo převezme Indka v Bangaloru.
Pokud budeme hledat příčiny úspěšnosti offshoringu, stačí se podívat na výčet podmínek pro offshoring: jsou stejné, jen dospěly do vyššího stadia. Vlády zemí třetího světa začínají upřednostňovat investice do bílých límečků nad modrými, lokální elita se ještě víc zdokonalila, telekomunikace přecházejí na vyšší úroveň (např. videokonference). Dříve nepřijatelní pracovníci call-centra multietnického původu už tolik nevadí, a co se týká časového posunu: offshorovaní zaměstnanci jednoduše ve dne spí a v noci odpovídají na hloupé dotazy amerických zákazníků.
Vlády se brání
Západní vlády příliš nenamítaly proti outsourcingu, neboť v důsledku znamená vyšší profit pro domácí firmy, a pracovní místa ve výrobě stejně nikdy nepatřila ani k atraktivním, ani k dobře placeným. U bílých límečků ale jde o horší problém – vždyť jde o dobrá pracovní místa, která nejde snadno nahradit. Dělníky lze jakž-takž přeškolit na pracovníky ve službách; na co ale přeškolíme pracovníky ve službách? Na ředitele? Najímání levných zahraničních ředitelů vypadá skoro jako špatný vtip, ale je už dnes realitou: je naprosto běžné, že globální korporace mají dvojí platové tabulky.
Zejména v USA začíná strach z offshoringu nabývat rozměru mírné hysterie, což je ostatně pro Ameriku typické. Vzniká iniciativa U.S. Workers Protection Act, která se má stát dokonce zákonem zakazujícím či omezujícím offshoring. Jistě se můžeme jedovatě zeptat: „a kam se poděla vaše zásada volného obchodu, kterou tak vehementně třicet let propagujete?“.
Česko v oku uragánu
Máme to štěstí, že můžeme situaci posuzovat nezaujatě a s klidem. U nás nehrozí offshoring ani tím, ani oním směrem: česká průměrná mzda je „příliš vysoká“ na to, aby se k nám ve velké míře stěhovala práce amerických, britských nebo německých bílých límečků, a současně je „příliš nízká“ na to, aby se českým podnikatelům vyplatilo tuto sílu odsouvat někam do Indie. Češi jsou tedy v oku uragánu, který kolem nás přesunuje masy lidí, objemy práce i peněz přes půl světa a mění ekonomiky zemí velmi vyspělých i velmi nevyspělých, ale nás se téměř nedotkne.
Tento text vyšel poprvé v dubnovém čísle časopisu ebiz
Zpět na blog