SIS aneb dopis vládě
18.1.2007, Václav Matyáš ml.
V posledni dobe se zda, ze i na vrcholne vladni a politicke urovni se zacina venovat pozornost problematice informacnich technologii a zpracovani informaci. Koncem rijna v Poslanecke snemovne neuspel vladni navrh zakona o pusobnosti Uradu pro statni informacni system (SIS) a je nutno zcela otevrene rici, ze neuspel pravem. Neznam kuloarova jednani, ktera vedla k danemu navrhu, ovsem zcela zodpovedne mohu navrh prohlasit za nekoncepcni jiz co se tyce jeho zakladnich principu. Pokud za timto navrhem stoji nejaka „koncepce“, pak se jedna o koncepci, kterou nevaham oznacit za zcela zvrhlou a odporujici principum etiky prace s informacemi i ochrany osobnosti jednotlivce a zaruk jeho prav na ochranu informacniho soukromi, tedy principu, ktere by mely byt na celnim miste priorit konzervativni pravicove strany.
Vylozme si zakladni principy „hry“. Stat a jeho aparat (ale nejen ten) ke svemu fungovani nezbytne potrebuje informace a to informace odrazejici realny stav veci. Velice zjednodusene to znamena — nezkreslujici, v rozsahu odpovidajicimu potrebe a vcas (resp. rychle). To vse, pokud mozno, za co nejmensich nakladu. Neni smysluplne, aby kazdy statni resort vytvarel vlastni informacni system a dochazelo tak ke zbytecnemu plytvani penezi, casem i lidmi. Co se vsak zatim ve velke mire delo (pod neformalnim dohledem MH, vedeneho clenem ODS). Je chvalyhodne, ze se nyni hleda reseni tohoto problemu. Vytvoreni Uradu (pro SIS), ktery bude ucelne dane aktivity koordinovat, je velmi ucelnym krokem.
Je vsak zcela zcestne, z odborneho pohledu informatika az nemoralni, tomuto uradu dat pravomoc dohledu nad ochranou dat shromazdovanych nejen timto uradem, ale i ve vsech informacnich systemech v cele republice. Zkusenosti vsech vyspelych zemi ukazuji, ze prace s informacemi není jednoducha a vytvareni rozsahlych informacnich systemu prinasi mnohe problemy, mimo technickych zvlaste pri omezeni soukromi jednotlivce, pripadne dokonce „ztrate identity“. Soukromi je totiz nejen pravo „byt nechan stranou“ (to be let alone), ale take kontrolovat informace o sobe!
Nasi republice se v teto oblasti jiz dostalo jednoho velkeho zla (i kdyz pravdepodobne nezamerne) — vytvoreni jednoznacneho identifikatoru obcanu v podobe rodneho cisla. Zkusenosti severskych zemi, USA, Kanady a dalsich ukazuji, ze pouzivani stejneho jednoznacneho identifikatoru ve vice rozsahlych informacnich systemech vede v pocatku k jasnemu zneuzivani pracovniky techto systemu i statem, v nekterych pripadech pak jiz ke „ztrate identity“ jednotlivce. Orwellovske vize zde nejsou zcela od veci.
Neni snad ani treba zduraznovat, ze prave stat ma v drzeni nejvic osobnich informaci. U nas zatim v oddelenych systemech, casto ne automaticky zpracovatelne. Nelze si delat iluze o nebezpeci, ktere hrozi spojenim techto systemu. Lze samozrejme (do urcite miry) mnoha problemum zabranit technickymi resenimi. Ovsem nad tim — kde a jake problemy resit, prip. kontrolovat tato reseni — v kazde informacnecivilizovane zemi bdi nezavisly urad. A je zcela pochopitelne, ze mnohe zajmy tohoto uradu (pokud haji zajmy obcanu — jednotlivcu) jsou v prirozenem konfliktu se zajmy statni byrokracie. Vysledkem je pak, v optimalnim pripade, kompromisni reseni, ktere respektuje prava jednotlivce i zajem statu (spolecnosti).
Druhy zlem by pri budovani Statniho informacniho systemu zcela zakonite bylo spojeni funkce vykonne i kontrolni — a to i ve vztahu k jinym subjektum. Vzhledem k tomu, ze teto problematice nebyla a neni venovana dostatecna pozornost nejen ve vlade, ale ani uvnitr ODS a na verejnosti, je mozno jen predpokladat, ze vladni navrh mel za ukol vyresit problemy spojene s absenci organu vyzadovaneho zakonem 256/1992 Sb. a opravnenou kritiku zastupci EU a OECD. Zde vsak nelze nez zminitit uslovi o vytloukani klinu.
Je zcela zakonite, ze predlozeny vladni navrh zákona o pusobnosti Uradu pro SIS narazil na odpor opozicnich stran a to, opakuji, ne(jen) z duvodu nejen politickych, ale zcela jasne i odbornych a koncepcnich. Je vsak s podivem, ze ani ODS, ani zadna z partnerskych koalicnich stran nevznesla, pokud je mi znamo, usty zadneho sveho clena vyraznych namitek proti navrhovanemu vladnimu reseni. Pokud ma byt ODS stranou, ktera chce ovlivnovat politiku v teto zemi a reprezentovat jeji obcany ve vrcholnych tatnich funkcich, pak musi videt do budoucnosti dale nez v rozmezi jednoho volebniho obdobi. A prave v oblasti informacnich technologii a ochrany informacniho soukromi s politovanim pokladam jednani vrcholnych organu a predstavitelu nasi strany za nekoncepcni a neuvedomele.
ODS, chce-li vstoupit do dalsiho tisicileti jako perspektivni a myslenkove neprazdna strana, musi teto oblasti venovat pozornost a nenabizet reseni, ktera ve svem dopadu odporuji svobode jednotlivce a principum, ktere ODS proklamuje. Proto take predkladam svou „polemiku“ k diskuzi.
Je totiz zcela jasne, ze nastup do dalsiho tisicileti se ponese v duchu „informacni revoluce“ a to nikoliv jako prazdne fraze bez vyznamu a dopadu. Dopad bude srovnatelny minimalne se zavedenim pary a elektriny. Kdo se s timto faktem nebude umet vyporadat, muze rozbijet „stroje berouci praci“. Novinky neprijdou samy o sobe — vzdy budou lide, kteri umi nove technologie pouzit pro rozvoj spolecnosti i 1pro svuj prospech. Pokud nezacneme souvisejicim praktickym problemum venovat pozornost jiz dnes, tak muzeme jiz zitra pozorovat ujizdejici vlak a litovat ukvapenych a neodbornych rozhodnuti.
Text je vystaven pouze v ASCII.
Zpět na blog