Téma: Politika

Mnohem víc než teroristé ohrožují bezpečnost světa vlivní civilisté, zranitelné informační sítě či energetické systémy Moderní bezpečnostní politika má tradiční cíle: ochranu teritoria a ochranu občanů. Území a obyvatelstvo jsou však vážně ohroženy, aniž padne jediný výstřel; akutně hrozící rizika jsou totiž zcela netradiční. Hospodářská expanze je moderní formou územní agrese, a naše obyvatelstvo tedy […]

Internet je dnes oblastí právní i morální nejistoty. Jak je definována zodpovědnost publicisty, vydavatele a poskytovatele připojení? Jaký názor na regulaci Internetu máte zvolit, je-li pro vás stejně nepřijatelná cenzura jako dětská pornografie?

Bankéři a makléři měli k investující veřejnosti jistou zodpovědnost a k tomu patřilo dodržování zřetelného rozhraní mezi analytiky, kteří společnosti hodnotili, a bankéři, kteří pro tytéž společnosti pracovali. Do 80. let firmy toto oddělení ctily a jejich analytické týmy pracovaly zcela nezávisle. Koncem 90. let začala tato pravidla rychle mizet a internetové šílenství je zcela vymazalo.

Právníci, duchovní, vydavatelé, novináři a profesoři na sebe dříve nahlíželi jako na ty, pro něž je profit cílem jen částečně, protože zároveň vykonávají i službu veřejnosti a prosazují obecné společenské zájmy. Dnes ovšem jsou tyto profese pouhými stíny sama sebe. Na jedné straně byly rozdrceny klepety trhu se stále ostřejší konkurencí a na druhé straně státem.

Jsem Richard Davis,“ představil se v roce 1996 reportér The Washington Post komerční agentuře, jež mu vzápětí prodala pět tisíc adres školáků. Skutečný Davis byl v té době veřejně známým, usvědčeným vrahem dětí.

Protože lidé dnes existují převážně jako konzumenti a svou moc uplatňují prostřednictvím této identity, stala se marketizace stínovým partnerem demokratizace. Pro levici je obtížné odsuzovat kulturu člověka z ulice. A pro pravici je nemožné připustit, že kapitalismus, dokonce i ve sféře kultury, může vést k tak špatným koncům. Nikdo není ochotný připustit, že bez vedení nebo odkazu k autoritě mohou lidé volit špatně.

V mnoha ohledech se demokratizace projevovala jako mocná a k dobru směřující síla, která rozbíjí oligarchie, revolučně proměňuje podnikání, objevuje a odměňuje nové talenty, vytváří nová průmyslová od­větví a posiluje jedince. Soutěživost, energie a dynamismus nového, otevřeného systému však zároveň rozbíjí jistá pravidla i bariéry, brzdy a pojistky.

Delegování pravomocí není jen součástí světa politiky. Před stejnou volbou stojíme i např. v oblasti hospodářství a kultury. Chceme se vydat cestou uvolňování kontroly, obcházení prostředníků a bourání starých norem nebo si místo toho chceme některé z pravidel a nárazníkových zón ponechat, a přetvořit ty, které jsou tradiční součástí naší společnosti?

Dnes v politice nepotřebujeme více demokracie, nýbrž méně demokracie. Tím nemyslím, že bychom měli volat po tyranech a diktátorech, ale měli bychom se spíše ptát, proč některé instituce uvnitř naší společnosti, například Federální banka nebo Nejvyšší soud, fungují tak dobře a jiné, například legislativní orgány, tak špatně. Správnou politiku úrokové míry nelze totiž vytvářet v atmosféře, jež je ovládána krátkodobě orientovaným myšlením.