Ke třetí vlně Alvina Tofflera

Když jsem v únoru představoval FIRST Innovation Park, místo programového manifestu jsem odkázal ty, které zajímá naše vize a sdílené hodnoty, na Třetí vlnu od Alvina Tofflera (Nová civilizace: Třetí vlna a její důsledky, spoluautorkou je jeho manželka Heidi, vyšlo česky v nakladatelství Dokořán v roce 2001).

Uznávaný americký futurolog přirovnává ve své knize neustálý a stále rychlejší příliv změn k vlně, které se buď můžeme snažit čelit anebo jejíž energii můžeme využít k pohybu vpřed. Za první vlnu považuje zemědělskou revoluci, která před deseti tisíci lety vedla k přechodu od lovení a sběru potravy ke  společnosti rolníků a sedláků. Za druhou vlnu pak průmyslovou revoluci, která dala asi před 300 lety vzniknout nové civilizaci soustředěné okolo továren. Ta se v některých částech světa stále rozšiřuje o miliony rolníků, kteří ve městech hledají málo kvalifikovanou práci u továrních linek.

Druhá vlna stále dominuje, zatímco vyspělé země již cítí dopad a příležitost třetí vlny založené na nahrazování hrubé síly v ekonomice silou mentální. Třetí vlna (s přívlastky informační, digitální, znalostní atd.) však sahá dále než k digitálnosti produktů a nástrojů a k propojenosti organizačních a podnikatelských jednotek a doprovázejí ji bolestné sociální, kulturní, institucionální, morální a politické změny. Třetí vlna vysvětluje, proč tolik institucí industriální éry včetně vlád a obřích korporací bývají dinosaury lapajícími po dechu. Uvádí také pět kritérií, podle nichž se dá rozpoznat, které politické, ekonomické a sociální návrhy udržují přežívající systém druhé vlny a které naopak usnadňují přechod k civilizaci třetí vlny.

Průvodním znakem třetí vlny je opuštění konceptu továrny a principů standardizace, centralizace, maximalizace, koncentrace a byrokratizace. Produkce třetí vlny se více odehrává v kancelářích, bytech, úřadech a dopravních prostředcích. S tím také souvisí „demasifikace“ a individualizace (nejen ve výrobě, ale i v distribuci, vzdělávání, médiích, zábavě), sociální různorodost již vzájemně nezaměnitelných pracovníků. Třetím znakem je decentralizace, přenesení maxima rozhodování na nižší úrovně hierarchie a do míst působnosti důsledků rozhodnutí. Třetí vlna také vrací vliv rodině a domovu, kam s pomocí informačních a komunikačních technologií přesouvá jejich tradiční funkce – práci, vzdělávání, léčení apod. V neposlední řadě pro organizace druhé vlny je typická snaha o vertikální integraci (vlastnické ovládnutí celého hodnotového řetězce), zatímco zeštíhlené firmy třetí vlny představují spíše smluvní spojení a virtuální organizaci přizpůsobenou právě realizovaným projektům.

Přijde mi vhodné vrátit se ke Třetí vlně právě před letošním Invexem, kde si dává celá naše vláda dostaveníčko. V Tofflerově Americe, v Evropské unii a v jejích národních či místních vládách probíhá politický zápas mezi stoupenci druhé a třetí vlny. Myslím, že toto dělítko se stává podstatnějším než to praideologické na pravici a levici. Problémem naší politiky pak je, že ani v jedné ze tří nejsilnějších demokratických stran zatím nezastávají stoupenci třetí vlny takové pozice, abychom vůbec mohli pozorovat takový zápas.

Ve FIRST Innovation Park se hlásíme ke třetí vlně a budeme se snažit dopřát sluchu zajímavým lidem, kteří nás mohou inspirovat a snad i posunout k jízdě vpřed. Na tiskové konferenci, kterou vláda chystá na Invexu, nebude až tak důležité, kdo bude mít před sebou notebook a použije správná klíčová slova. Dávejme spíše pozor, zda se objeví konkrétní návrhy, které by naše občany a firmy přiblížily budoucnosti, a také na to, kdo je jejich autorem. V opačném případě bude vládní mise po železnici jen prázdným gestem dinosaura druhé vlny pro vylepšení jeho image.

100 tisíc Kč pro nejlepší spolupráci roku mezi VŠ a firmami

Inovační vouchery v Jihomoravském kraji mají následovníka – další český projekt na podporu výzkumné spolupráce vysokých škol a firem.

Americká obchodní komora a Sdružení pro zahraniční investice vyhlásily pod záštitou Ministerstva školství, průmyslu a obchodu a za podpory agentury CzechInvest první ročník projektu Nejlepší spolupráce roku, kte

Na druhý český BarCamp 26. června do Brna

Když toužebně vzhlížíme k místům jako Silicon Valley, někdy zapomínáme, že za svůj věhlas vděčí nejen špičkovým univerzitám, koncentraci aktivních investorů a hi-tech podnikatelům z různých koutů světa. K úspěšnosti firem a talentovaných studentů přispívá i stimulující kosmopolitní prostředí, kde se stále něco děje a kde se nabízejí časté příležitosti k osobní výměně zkušeností a kontaktů.

Pokud jste chodívali na First Tuesday setkání, možná si vzpomenete, že kromě červených a zelených visaček podnikatelů a investorů nosívala řada návštěvníků také žluté. Vedle novinářů a konzultantů k takovým patřili i další tvůrci inovačního prostředí, kteří pomáhali ty ostatní informovat, seznamovat, inspirovat nebo vzdělávat.

S FIRST Innovation Park se o to snažíme už deset let a kromě vlastních akcí podporujeme i další, kde se tříbí nápady a potkávají zajímavé osobnosti. I proto podporujeme občanské sdružení Brnopolis, TEDx Brno a teď i druhý český BarCamp, který se chystá 26. června na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně.

BarCamp je mezinárodní síť otevřených nekonferencí a workshopů, kde se nedělá velký rozdíl mezi vystupujícími a posluchači. Úplně poprvé se konal v kalifornském Palo Alto v roce 2005, od té doby proběhlo přes 350 akcí tohoto typu po celém světě včetně čtyř v Bratislavě, dvou v Žilině a české letošní premiéry ve Vsetíně.

Tématicky se BarCamp zaměřuje na trendy nových technologií. Ty výše zmiňované v okolí se týkaly hlavně internetových aplikací, webdesignu, sociálních sítí, médií a reklamy. Ostatně program toho nadcházejícího se stále tvoří a můžete jej rozšířit nabídkou vlastní přednášky.

Kdo by měl tedy mluvit v Brně? Já se nejvíc těším asi na Josefa Šlerku s tématem Data miningu sociálních sítí. David Polesný a Jan Sedlák mají odhalit zákulisí mediálního webu ve vstupu Jak se dělá Živě.cz. A zvědav jsem i na Michala Janíka, který se má podělit o tipy, jak z Google Analytics vyždímat i to, co v nich teď nemáme. Pro programátory se navíc chystá paralelní Hackathon ve spolupráci s Google User Group.

Podle Guy Kawasakiho bývají úspěšnější ty firmy, které se snaží udělat ze světa lepší místo pro život. Například tím, že napraví špatnost, odvrátí konec něčeho dobrého a nebo prostě jen přispějí ke zlepšení prostředí pro nás všechny. Abychom se jen nevezli jako černí pasažéři.

Dnes začal příjem žádostí o inovační vouchery

Ode dneška do 25. září 2009 přijímá Jihomoravské inovační centrum (JIC) žádosti o inovační vouchery na podporu výzkumné spolupráce mezi firmami a univerzitami. Pro malé a střední podniky (včetně OSVČ) z celé ČR se tak nabízí možnost získat jeden z 36 voucherů v hodnotě do 150 tisíc Kč na nákup výzkumných služeb od brněnských univerzit.

Vývoj produktu, procesu nebo služby, testování a měření, studie proveditelnosti, přístup k výzkumnému zařízení, navrhování prototypů, analýza vhodnosti použití materiálu. design produktu, tvorba byznys plánu k inovativnímu produktu, posouzení ekonomického dopadu, analýza trhu nebo marketingová strategie, inovační nebo technologický audit nebo vytvoření nového obchodního modelu jsou příklady záměrů, jejichž realizaci si můžete předjednat s pracovníkem VŠ.

Jeho nabídka na poskytnutí služby se pak přikládá k žádosti o inovační voucher. Jedna firma může podat maximálně jednu žádost. V případě převisu poptávky mají být vouchery přiděleny losem. Držitel voucheru univerzitě nejdříve zaplatí za službu a teprve poté mu je proplacena dotace. Realizace zakázek a proplacení dotací by měla probíhat od října 2009.

Pokud někomu připadá divné, že jsou do projektu zapojeny jen čtyři z brněnských univerzit (Masarykova univerzita, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, VUT a Veterinární a farmaceutická univerzita), má to svoji logiku, neboť právě tyto patří společně s městem Brnem (finanční garant inovačních voucherů – doplněno 5.8.2009) a Jihomoravským krajem (financuje většinu projektů Regionální inovační strategie) mezi právnické osoby sdružené v JIC. Podivnějším faktem je spíš to, že podmínkou dotace není žádná finanční spoluúčast žadatele, což i při malém podílu obvykle motivuje k smysluplnějšímu využití zdrojů.

Některým dalším projektům Regionální inovační strategie se budeme věnovat na weblogu Brnopolis.

Inovační špička ledovce

obrázek Ve čtvrtek 14. února 2008 se konala ve Valdštejnském sále Senátu zahajovací diskuze projektu nazvaného Inovační čtvrtek. Z mnoha příspěvků a poznámek zaznělo, jak musíme inovovat, abychom přežili v čínské, indické a mexické konkurenci, jak je potřebné správně nastavit vztahy mezi vynálezem, dokončeným produktem a jeho prodejem, jak pravděpodobně v tomto roce dojde ke změně zákona o vysokých školách (111/1998) i zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků (130/2002) a jak bude mnohem důležitější hodnocení inovační a komerční aktivity vysokých škol.

To všechno je správné, ale pořád mi připadá, že se díváme jenom na špičku inovační hory. Hora je to vysoká, začíná v mlhách a údolích zrodem nových mozků. Pokračuje prvním seznámením s kolektivem v mateřských školách a zaujetím pro vzdělání a znalosti na základních školách. Rozvoj dovedností a tvůrčích návyků ze základních škol pokračuje ve vyšších částech svahu studiem škol středních a následně tříkolovým systémem vysokoškolského studia od bakalářů přes magistry po doktorandy. Teprve šikovní doktorandi se stávají tvůrčím základem vědeckého výzkumu a teprve určitá část výsledků vědeckého výzkumu je vhodná ke komercializaci. Zdá se mi, že současné aktivity jsou zaměřeny na nastavování pravidel pro ty, kteří se dostali na vrchol. A byl bych raději, kdyby se připravoval horský průvodce umožňující, aby se co nejvíc průkopníků dostalo na pomyslné inovační hoře co nejvýš.

Rozvinuté státy, jako je Velká Británie nebo Jižní Korea, si tuto skutečnost dobře uvědomují. Jižní Korea klade velký důraz na kvalitní (a dobře zaplacené) učitele základních škol. Dle časopisu Economist (i z rozhovoru s mými korejskými kolegy) je povolání učitele na základní škole velmi prestižní. Studenty pedagogiky pro základní školy si pečlivě vybírá 7 prestižních korejských univerzit z 10% nejúspěšnějších středoškoláků. V Británii se vláda snaží přitáhnout do výuky technických předmětů včetně fyziky, matematiky, chemie a biologie co nejvíc kvalifikovaných odborníků. A jako lákadlo vytvořila program nazvaný Zlaté potřesení rukou (Golden handshake), kdy při podpisu 3 a víceleté smlouvy dostane začínající pedagog do začátku jako motivaci několikanásobný (3-9) měsíční plat. Velmi oblíbeným programem jsou také tzv. Vědečtí velvyslanci. Jde o přední vědecké odborníky, kteří popularizují vědu přednáškami a motivačními diskuzemi na základních a středních školách.

Hlavní překážkou u nás, stejně tak jako v zahraničí, je změna hodnotového žebříčku a myšlení nás všech. Dokud budou děti v naší společnosti považovat za modelové a vysněné profese ty, které nepřinášejí žádné primární hodnoty, ať už jde o sportovce, herce nebo zpěváky, zatímco o skutečných tvůrcích našeho současného světa nebudou znát mnoho, nic se nezmění. A přesto naše děti považují za samozřejmé používání internetu (kdože je jeho tvůrcem?), mobilních telefonů, nebo očkování proti klíšťové encefalitidě.

A tady může diskuze začít. Jak na to? A co pro takovou pozitivní změnu může udělat každý z nás?

Informační a komunikační technologie ve Strukturálních fondech IV

Zatímco předchozí články se týkaly toho, jaké aktivity a v jakém finančním objemu jsou podporovány v OP přímo zaměřeném na podnikatelské subjekty, jak je to se subjekty působícími na území Hlavního města Prahy a jaké jsou obecně podmínky a možnosti čerpání EU dotací na ICT projekty, poslední ze série článků se zaměří na uplatnění ICT v zatím nezmíněných operačních programech (OP).

Za podrobnější zmínku stojí Integrovaný operační program (IOP), o kterém se dlouhé měsíce nevědělo, zda nakonec nebude zrušen. To se nestalo a tento program nyní ve výrazně přepracované podobě otevírá velké možnosti především pro dodavatele informačních systémů a ICT řešení pro e-government. V tomto poměrně velkém OP (1,58 mld. €, cca 44,7 mld. Kč) jsou dvě prioritní osy přímo zaměřené na podporu ICT.

Na prioritní osu 1 – Modernizace veřejné správy- je zatím vyčleněno 334 mil. €, které mohou být využity na výstavbu datových sítí a elektronizaci služeb veřejné správy (e-justice, e-kultura, e-učení, e-zdraví, e-doprava, apod.). Na prioritní osu 2 – Zavádění ICT v územní veřejné správě – je zatím vyčleněno 170,8 mil. € pro budování vysokorychlostních interoperabilních datových sítí, digitalizace dat a jejich zpřístupňování veřejnosti, atd. Bez zajímavosti nejsou ani ostatní prioritní osy tohoto programu. Zvýšení kvality a dostupnosti veřejných služeb (545,1 mil. €), Národní podpora cestovního ruchu (65,2 mil. €), Národní podpora územního rozvoje (420,9 mil. €).

V IOP budou žadatelem (předkladatelem projektu) různé subjekty veřejné správy a samosprávy, které pak v případě přiznání dotace budou vypisovat výběrové řízení na dodavatele technologií. Zpravidla se bude jednat o veřejné zakázky v objemu desítek až stovek miliónů Kč. Dodavatelé systémů pro e-learning tak mají i v novém programovacím období zajištěnou poptávku.

Pokud dodáváte IS pro zemědělské nebo lesnické subjekty, určitě se podívejte na Program rozvoje venkova (PRV), prioritní osu I. Pokud máte produkty pro menší obce, zaměřte se na prioritní osu III. Nejedná se o peníze ze strukturálních fondů (SF), ale v ČR budou tyto peníze rozdělovány prakticky stejným způsobem jako prostředky ze SF.

Protože podpora rozvoje informační společnosti je jedním z horizontálních témat, které se prolíná všemi operačními programy, a je výhodou, pokud je zohledněna v každém projektu, mají o poptávku postaráno i dodavatelé HW a běžných kancelářských aplikací. Ve velkém množství projektů (i těch, které s ICT vůbec nesouvisí) budou pořizovány PC, notebooky, projektory a jiná kancelářská technika včetně základního SW vybavení. To bude prostor jak pro menší regionální prodejce v místě realizace projektů, tak i pro velké firmy v případě projektů realizovaných městy a státními institucemi.

Tímto je náš stručný přehled programů financovaných ze Strukturálních fondů EU pro roky 2007-2013 z pohledu ICT firem uzavřen. Desítky miliard Kč, které budou z těchto programů v následujících osmi letech do ICT uvolněny, by měl tento sektor pocítit.

Brnopolis

Před třemi měsíci jsme s kolegou ve firmě začali tvořit projekt Brnopolis, jehož cílem je budovat komunitu kreativní třídy se zájmem o mezinárodní rozvoj města Brna. Vytvořili jsme pro něj moderovaný weblog a připravujeme sérii setkání, které by měly společně sloužit jako „myšlenková laboratoř“ pro výměnu názorů, sběr konkrétních návrhů a námětů, příp. srovnávání zkušeností ze zahraničí.

Projekt je otevřen všem aktivním tvořivým lidem z Brna, kteří jsou zapojeni do mezinárodních aktivit nebo se alespoň zajímají o mezinárodní rozvoj města a chtějí mu napomoci. Podnikatelům, manažerům, umělcům, organizátorům kulturních akcí, vysokoškolským lektorům i studentům, vědcům, vývojářům, zástupcům médií i finančních institucí, architektům, právníkům, lékařům, kreativcům pracujícím v oblasti designu, módy nebo reklamy atd. Obrací se také na cizince žijící, pracující, studující nebo jen dočasně pobývající v Brně a okolí a samozřejmě na Brňany působící v zahraničí.

Prozatím bylo publikováno asi 40 příspěvků od čtrnácti autorů. Jsou mezi nimi zastoupeni např. v Brně usazení expats (např. Don Sparling nebo Arturo Quintero), podnikatelé (např. Otto Dušek nebo Roman Schwanzer) a umělci (např. Martin Pluháček-Reiner nebo Renata Putzlacher). Příspěvky se týkají témat od mezinárodního leteckého spojení, srovnání s podobnými městy v zahraničí až po zážitky z muzejní noci. Pokud jste nějak s Brnem spojeni a chcete se připojit se svými komentáři nebo tipy na další témata, budete vítání. Pokud víte o možném zájemci z vašeho okolí, dejte mu prosím vědět o adrese www.brnopolis.eu.

Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací 2006

Na konci loňského roku schválila vláda dokument nazvaný Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím – 2006. Součástí je i shrnutí politik a opatření uskutečňovaných se záměrem podpořit vědu a výzkum u nás. O způsobu realizace těchto politik a opatření má brzy přinést informace Zpráva o plnění, jíž by v nejbližších týdnech měla uveřejnit Rada pro vědu a výzkum. Při této příležitosti vybíráme z analýzy několik zajímavých faktů.

Ve srovnání s průměrem EU dosahuje naše HDP pouze 74%, a ze zemí bývalého východního bloku je v tomto ohledu až na druhém místě za Slovinskem. Na rozdíl od něj je ovšem v ČR region s HDP vyšším než 1.25 průměru EU – Praha. Máme také relativně dosti nízký podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním (12,3% oproti 23% u EU-15) a obecně nízkou úroveň zapojení obyvatelstva využívajícího celoživotní vzdělávání. Velmi nízký je u nás dosud ve srovnání s EU-15 podíl obyvatelstva užívajícího broadband. Poměrně dobré hodnoty dosahujeme ve srovnání zaměstnanosti ve službách hi-tech, ale bohužel, co do exportu produktů s hi-tech technologiemi se nalézáme pod průměrem (12.3% oproti 17% EU-15). Dosahujeme však nadprůměrné zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu se střední a špičkovou úrovní technologií. Za pozitivní trend lze označit zvyšující se podporu inovací v ČR, jež ovšem do značné míry čerpá ze zdrojů EU určených na pomoc méně rozvinutým regionům.

Celkovou podporu na vědu a výzkum poskytovanou z veřejných zdrojů v ČR distribuují především Ministerstvo školství (MŠMT – nejvíce), AV ČR, MPO a GAČR (zhruba třetinu oproti částce poskytované MŠMT). Tyto instituce rozdělují asi 4/5 všech financí. Poskytovaná podpora má formu institucionální podpory nebo účelové – ta je určena pro konkrétní projekty. Od roku 2000 pak poměr obou forem zůstává příznivější institucionální podpoře; mimo Prahu však v jednotlivých regionech převládá často podpora účelová.

Jako hlavní problémy české vědy a výzkumu lze na základě analýzy identifikovat

  • nízké výdaje do vědy a výzkumu, a to i v relativním srovnání: zatímco EU usilovalo Lisabonskou strategií z roku 2002 dosáhnout do roku 2010 výdajů na úrovni 3% HDP, v ČR tato hodnota zřejmě nedosáhne ani 2%, přičemž z veřejných prostředků tato úroveň nebude činit zřejmě ani 1%. Jako nepříznivá se v tomto ohledu jeví i struktura zdrojů – zatímco v EU-15 pochází z veřejných zdrojů vydávaných na vědy a výzkumu asi třetina, u nás okolo 40%. Co se zdrojů z podnikatelské sféry týče, pohybujeme se zhruba na úrovni EU-15, za níž ovšem zaostáváme co do podílu zahraničních zdrojů. Z celkových výdajů na vědu a výzkum je pak nejvíce alokováno v podnikatelské sféře (přes 60%). Nejvíce prostředků je alokováno na podporu rozvoje techniky a inženýrství, dále lékařství, společenských věd (úhrnně), biologie, věd o zemi a životní prostředí, ad. Z uvedených oborů je ICT až na posledním místě co do výše příspěvků poskytovaných na vědu a výzkum z veřejných zdrojů.
  • počet a strukturu zaměstnanců ve vědě a výzkumu: ve srovnání s EU má u nás také nepříznivou hodnotu – zatímco ve vyspělých zemích (Francie, Německo, Nizozemí) se počty pracovníků VaV pohybují kolem 10 osob na tisíc obyvatel, u nás je tento ukazatel poloviční. Mezi těmito pracovníky pak převažují výzkumníci. Negativním znakem je i nižší podíl absolventů technických a přírodovědných oborů terciárního vzdělávání připadajících na 1000 obyvatel ve srovnání se zeměmi EU; jakkoli se u nás tento podíl zvyšuje, hodnota 7.4 z roku 2004 je stále zhruba poloviční oproti průměru EU, a dokonce třetinová oproti UK nebo Francii.
  • nízkou efektivitu české vědy: za neuspokojivé lze označit prakticky všechny sledované hodnoty, od počtu odborných knih (stagnace), přes patenty (růst, ne dostatečný) až k prototypům a ověřeným technologiím (v letech 2003-2005 kolísající trend). V hodnotách počtu publikací a citací dosahujeme zhruba poloviny průměru EU-15. Za velmi závažné je potřeba považovat nízké počty patentů, u nichž jak v případě přihlášených, tak i v případě udělených patentů dosahují relativní hodnoty v ČR několikanásobně nižších počtů než v rozvinutých ekonomikách. Negativním faktem je i skutečnost, že z přihlášených patentů je ve srovnání s vyspělými ekonomikami výrazně menší podíl patentů z oblasti hi-tech. Také co se účasti českých výzkumníků na 6. rámcovém programu týče, dosahujeme nízkých hodnot, a to jak v počtu účastí na milión obyvatel, tak i ve velikosti částky kontrahované na jednoho výzkumníka (20. místo mezi EU-25).

Analýza komunikace výzkum-výroba

Výzkum a vývoj jsou dnes považovány za klíčové prvky rozvoje současné lidské společnosti. Prioritu výzkumu a vývoje stanovily státy EU v dokumentu. Zejména takové oblasti jako informační technologie, automatizace, jsou předmětem pozornosti. A jsou často zahrnovány do prognostických vizí budoucího období mnoha výzkumných institucí. V ČR zatím bohužel nedošlo k intenzivnímu propojení výzkumu na vysokých školách s potřebami praxe průmyslových firem. Týká se to však nejen oblasti automatizace (viz diskuse organizovaná redakcí časopisu Automatizace nebo článek ing.Šmejkala), ale i jiných oblastí, jak na to upozorňují také příspěvky na konferencích REDEM (řízení výzkumu a vývoje), ale např. řada příspěvků Mgr. Baltuse, šéfredaktora Technického týdeníku nebo jiných autorů. Současná situace je odrazem řady problémů nejen technických, ale i politických (viz článek ing.Černohorského).

Problematika komunikace mezi oblastí výzkumu a oblastí výroby je velmi rozsáhlá a spadá do obecnější oblasti vztahu teorie-praxe. Proto v tomto příspěvku bude redukována na komunikaci mezi dvěma druhy prvků:

  • Vysokými školami
  • Výrobními podniky

Příspěvkem chce autor poukázat na skutečnost, že správná komunikace mezi vysokými školami a průmyslem musí vycházet ze systémových zásad, má-li být efektivní a má-li tvořit základ k dlouhotrvající spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje. Tuto zásadu na řešení současných problémů v komunikaci vysoké školy-výrobní podniky prezentoval autor již na konferenci REDEM04.

Důsledkem špatně probíhající resp. neprobíhající komunikace mezi výzkumem a výrobou je i např. pokles počtu inovací a patentů v ČR .

Vymezení komunikujících prvků

Velmi často se dělí současný výzkum podle hlediska, z jakých zdrojů je financován, tj. ze strukturálních fondů EU, ze státních fondů nebo ze soukromých zdrojů. Pro potřeby následujících úvah je však vhodnější uplatnit dělení prvků komunikace podle skutečnosti, kde je výzkum a vývoj prováděn. Pro jednoduchost můžeme tyto prvky rozdělit do následujících skupin:

  • Ústavy Akademie věd ČR
  • Vysoké školy
  • Výzkumně-vývojové firmy resp. ústavy
  • Firemní útvary výzkumu a vývoje v průmyslových firmách,

které tvoří prvky, kde se výzkum a vývoj provádí. Dále prvky, které výsledky výzkumu a vývoje absorbují, aby jich využily zejména pro uspokojení poptávky ze strany občanů – zákazníků:

  • Průmyslové firmy
  • Administrativní a jiné instituce

Každá tato skupina je charakterizována typickým způsobem zřízení, způsobem financování, vlastní organizační struktury, apod., a každou z těchto skupin lze dále podrobněji členit (např. státní vysoké školy, soukromé vysoké školy, apod.). Podrobnější členění však není předmětem tohoto příspěvku.

Článek se chce zaměřit na problematiku vzájemnou komunikaci vyčleněných prvků.

Každá skupina by měla komunikovat s konkrétními prvky ostatních skupin, jinak hrozí, že její výzkumně vývojové činnosti budou probíhat neefektivně.

Každá skupina prvků by měla komunikovat také mezi prvky uvnitř své skupiny, jinak se vystavuje nebezpečí duplicitní práce a zbavuje se možnosti účinné spolupráce.

Pokud vyjdeme z výše uvedených dvou tvrzení, pak počet interaktivních vazeb NIV je dán pro n prvků výrazem:
NIV = n2

Právě velký počet interakcí, jichž nárůst je kvadratický, vede k potřebě redukovat počet komunikací pouze na ty prvky, které se jeví pro konkrétní výzkum a vývoj významnými.

Při analýze současného stavu u nás lze zjistit, že mnoho vysokých škol se jen formálně zajímá o potenciální možné partnery, se kterými by bylo vhodné komunikovat o možností využití jejich výsledků výzkumu. Ještě menší počet firem se seriózně zabývá o ty vysoké školy a výzkumná pracoviště, ze kterých by mohly získat výsledky jejich výzkumu pro svoji činnost. Většinou se pro tuto skutečnost uvádějí dva argumenty:

  • V současné hektické době není na takovou zevrubnou analýzu čas.
  • Při současném trendu snižování vlastních nákladů nemohou být na analýzu vyčleněny patřičné finanční prostředky.

Těmito argumenty je uvedený negativní stav zdůvodňován již od doby přechodu na tržní ekonomiku. Důkladnější rozbor snadno dokáže, že se jedná o argumenty zástupné a obtížně obhajitelné.

Komunikování vymezených prvků v současnosti

Současnou situaci v komunikaci mezi vysokými školami a výrobními podniky lze charakterizovat následujícími atributy:

  • Singulárnost. Nejedná se o komunikaci, ale o naříkání mezi zástupci jedné skupiny prvků navzájem. Zástupci vysokých škol se obvykle sejdou na nějaké vědecké konferenci a diskutují mezi sebou o problémech spolupráce s průmyslem a naříkají, že je průmysl ignoruje. Pracovníci průmyslových firem dělají totéž, když mezi sebou diskutují na různých pracovních a koordinačních poradách a stěžují si, že je vysoké školy v jejich snažení nepodporují.
  • Jednostrannost. Nejedná se o dialogy, ale o monology, vedené jednostranně. Zástupce vysoké školy neustále hovoří k zástupci průmyslu, který ho neposlouchá, a přemýšlí v duchu nad svými výrobními problémy a současně problémy s výzkumem a vývojem považuje za scholastické a nepodstatné. Obvykle není puštěn ke slovu, protože dotyčný vysokoškolský pracovník to ani nepovažuje za nutné či prospěšné, nechat mluvit člověka, který má pouhý titul inženýra a není ani Ph,D.! Často se proto po nějaké době pracovník z průmyslu vymluví na zaneprázdnění výrobními úkoly a odchází. Obdobně je tomu v případě, když generální ředitel neustále vypráví zástupci vysoké školy o nepředstavitelných problémech a komplikacích, které má firma ve výrobě. Těch je obvykle tolik, že to trvá tak dlouho, až nakonec pracovník vysoké školy omluví nutné ukončení návštěvy skutečností, že ho čeká výuka, a odchází zase on, a s opovržením se podivuje nad takovými prkotinami, jakými jsou pozdní dodávky materiálu nebo nedodržení rozměrů dodávaných komponent.
  • Sobeckost. Každá strana se sobecky stará jen o své problémy a potřeby. Pracovník vysoké školy neustále zdůrazňuje pracovníkovi průmyslu, že potřebuje na svůj výzkum peníze a to hodně peněz. On přitom téma výzkumu a jeho zaměření už má, takže potřebuje jen peníze. Tvrdí, že to, co on vyzkoumá, bude průmysl určitě potřebovat. Zatím sice neví konkrétně co to bude a kdy to bude, ale je na to potřeba mnoho peněz. Potřeba průmyslového podniku ho nezajímá, ty problémy on zrovna nemá čas řešit. Zástupce průmyslového podniku vyžaduje, aby mu vysoká škola vyřešila celou řadu problémů a úkolů, pokud možno co nejdříve, vše hrozně spěchá. Konkurence už to dávno má, takže včera už je pozdě. Vše v nejvyšší kvalitě a na světové úrovni. Jak to škola udělá a jak to bude financovat ho nezajímá, to je její problém. On má svých výrobních problémů dost. Ostatně celá řada pracovníků průmyslu má pocit, že školy dostávají na výzkum peníze ze státního rozpočtu, takže firma, která do státního rozpočtu odvádí daněmi nemalé peníze, má na výsledky výzkumu státních vysokých škol nárok a to zdarma. Každá strana vidí jen svůj zisk a uspokojení svých potřeb.
  • Nesoustavnost. Vzájemný kontakt je nesoustavný. Zástupci firem přicházejí do vysokých škol většinou tehdy, když potřebují čerstvými absolventy posílit své řady (to však přicházejí zástupci personálních oddělení, kteří o potřebách a problematice vývoje a výzkumu svých firem nemají potuchy) nebo v případě, že dlouho odkládaný problém a neřešený výzkumně-vývojový problém se dostal do kritického časového limitu. Mylně očekávají, že se vše zázračně vyřeší ihned na VŠ. Zástupci vysokých škol chodí do firem jen v případě, že potřebují finanční prostředky na výzkum, a již nikde jinde neuspěli.
  • Nekritičnost. Obě strany s ohromným nasazením a chutí především kritizují druhou stranu. Zástupci průmyslu vytýkají vysokým školám scholastičnost, neproduktivní akademičnost a snahu dělat vědu pro vědu. V moha případech mají jistě pravdu. Pracovníci vysokých škol vytýkají průmyslovým firmám neschopnost myslet v dlouhodobém časovém horizontu, zaměřenost na krátkodobý rychlý zisk za každou cenu a preferenci průměrnosti. Samozřejmě mají také často pravdu. Problémem je jednostranná, nekonstruktivní kritika a neschopnost sebereflexe.
  • Vzájemně odlišný jazyk. Řada vysokoškolských pracovníků si jednání se zástupci průmyslu plete s přednáškou pro studenty na vysoké škole. Neustále chtějí vystavovat na obdiv svoji odbornou erudici tím, že zejména prostřednictvím jazyka vyšší matematiky se snaží popisovat problematiku, která se má stát předmětem výzkumu a vývoje. Přitom se zásadně vyhýbají odpovědi na termín dodání výsledků a požadují finanční prostředky, které mají pokrýt nejen proces řešení zadaného problému, ale pomoci při běžném financování řešitelského pracoviště. Na druhé straně mnoho ředitelů výrobních firem nechce diskutovat o příslušné odborné problematice, aby se tak vyjasnilo cílové a obsahové zaměření výzkumu a vývoje, ale chce slyšet jen oznámení krátkého termínu řešení a sdělení co nejnižší ceny. I když obě strany hovoří česky, vzájemně si nerozumí.

Určitým problémem se v poslední době jeví i neexistence platforem nebo míst, kde by ke vzájemné diskusi docházelo.

Pracovníci průmyslu trpí, jak sami neustále zdůrazňují, absolutním nedostatkem času. Cokoliv nemá povahu výrobní porady nebo porady, kterou výrobní problém vyvolal (porada o další půjčce s bankou), nemohou zahrnout do svého časového plánu. Nemohou, jak tvrdí, proto ztrácet čas účastí na konferencích, kongresech, seminářích a podobných akcích, kde by mohli vést diskusi se zástupci vysokých škol. Absence účasti zástupců průmyslových firem nebo čistě jen formální účast průmyslu (pan generální ředitel se jako jediný zástupce firmy zúčastní patnáctiminutového zahájení konference za předsednickým stolem, protože jeho firma sponzorovala konferenci umístěním svého firemního loga ve sborníku konference, načež odejde s přesvědčením, že sponzorský příspěvek byly vyhozené peníze), je velkou překážkou možného dialogu.

Vysoké školy se naopak v současné době výhradně zaměřují na publikování odborných článků ve vědeckých zahraničních časopisech, které mají Impact Factor větší než 0,5. Český článek v českém odborném časopise (tudíž nevědeckém!) nebo český příspěvek na české odborné (tudíž nevědecké!) konferenci se považuje dnes na řadě našich vysokých škol za něco, co lze akceptovat snad mladému účastníkovi doktorského studia (ale i u toho jen na začátku jeho studia). Rovněž spolupráce s průmyslem se na současných vysokých školách sice trpí, ale nijak zvláštně nehodnotí při posuzování žádostí o akademické tituly. Proto zaměření, obsah a průběh vědeckých současných tuzemských konferencí, vedených u nás anglickém jazyku, může v mnohém nadchnout leckterého zahraničního teoretika (který přijede a potěšen, vědecky uspokojen, zase odjede), ale nemůže přilákat zástupce průmyslu, kteří by následně byli ochotni za základě přednesených výsledků finančně podporovat vysoké školy v jich výzkumu. Je zajímavé, že v poslední době je na vysokých školách zásadně upřednostňován a vysoce hodnocen jen výzkum (základní, teoretický), zatímco prakticky orientovaný aplikovaný vývoj je v řadě vysokých škol de factó opomíjen (i když se o této skutečnosti takto nahlas nehovoří). Takový přístup k aplikovanému vývoji, zejména na technických vysokých školách, je možno označit přinejmenším za problematický. Pokud se týká návštěvy firem, tak ty akademičtí pracovníci nenavštěvují v současné době skoro vůbec.

Přechod na jiný způsob komunikace

Má-li se vzájemná komunikace mezi vysokými školami a průmyslovými firmami zlepšit, musí se změnit atributy dialogu, mezi průmyslem a vysokými školami. Uveďme alespoň ty nejdůležitější změny:

  • Přechod v komunikaci z monologu na dialog. Komunikace musí probíhat formou vzájemného dialogu, kde jedna i druhá strana svému protějšku naslouchá, vysvětluje si vzájemně svoje problémy a potřeby a hledají společně optimální řešené vzájemné spolupráce a jednotlivých problémů.
  • Zvýšení frekvence komunikace. Dialog musí být veden při různých příležitostech co nejčastěji, jako součást každodenní práce. Nikoliv výjimečně při mimořádných událostech (oslavy výročí školy nebo firmy, udělování čestných doktorátů, apod.)
  • Přechod na systematičnost a dlouhodobost komunikace. Vzájemný dialog musí být z obou stran veden na základě dlouhodobých koncepcí a systémového přístupu. Pouze nahodilé výměny názorů nic neřeší. Společná analýza trendů v příslušných odborných oblastech vědy a techniky, společné zpracování koncepcí vědy a vývoje pro jednotlivá odvětví průmyslu, jsou možnými příklady takové spolupráce. Systematicky se snaží takové podmínky pro vhodnou interakci vytvořit např. komunita First Tuesday (viz www.firsttuesday.cz)
  • Nastolení kooperativnosti ve vzájemném vztahu. Vzájemná důvěra a společný celospolečenský zájem by měly být východisky pro kooperativní vztah mezi účastníky dialogu. Ten by se měl odrazit ve strategii vzájemné spolupráce, která znamená výhody a přínosy pro obě zúčastněné strany. Právě pochopení vzájemné užitečnosti spolupráce je základem pro změnu dosavadního vztahu, jak to na několika příkladech vysvětlil a doložil pracovník ÚAMT FEKT VUT v Brně doc.J.Honec. V jeho příspěvku je zdůrazněno, že tuto prospěšnost je nutno měřit nejen užitnou hodnotou, kterou získávají konkrétními výstupy obě strany, ale také skutečností, že tato spolupráce přispívá k vzájemné inspiraci a ovlivňování jak výzkumu, tak výroby resp. vědy a praxe.
  • Pochopení komplexnosti. Řešení problémů výzkumu a vývoje nelze provádět z úzce omezených, jednostranných hledisek. Komplexní analýza problémů, komplexní přístup k jejich řešení, znamená např. řešit problémy nejen vlastního vývoje a výzkumu, ale také problémy, spojené s budováním infrastruktury pro výzkum a vývoj na obou zúčastněných stranách i v ČR.

Náprava komunikace mezi vysokými školami a průmyslovými firmami je jen jednou z mnoha potřebných věcí, které by měly zlepšit vzájemnou spolupráci mezi výzkumem a praxí. Spolupráce obou stran, však může podstatně přispět ke zlepšení inovačního procesu v ČR, který je negativně ovlivňován problémy v českém výzkumu a vývoji.

Problematika zaměření a výsledků vědeckého výzkumu na vysokých školách není specifickou otázkou vysokých škol v ČR, jak ukázala zajímavá a podnětná přednáška prof.Checklanda z univerzity v Lancasteru, kterou přednesl letos v březnu 2004 u příležitosti udělení čestného doktorátu na VŠE v Praze.

Při financování výzkumu a vývoje automatizace se často naráží na skutečnost, že malé firmy, kterých pracuje v oblasti automatizace hodně, nemohou financovat nákladnější projekty. Chybí zde mechanismus sdružování, ať již na bázi oborových sdružení nebo účelových konsorcií, jak je to zvykem v západních zemích. Obdobná situace nastává při využívání určitých drahých měřících přístrojů. Malé firmy nemají prostředky na jejich zakoupení, navíc by byla tato zařízení u nich chronicky nevyužita. U nás přitom prakticky nedochází k situacím, kdy by se firmy v regionu dohodly na společné investici s vysokou školou a drahé zařízení by se efektivně využívalo pro firemní praxi, průmyslový vývoj i vědecký výzkum. Právě tento příklad ukazuje na nutnost komunikace nejprve mezi firmami navzájem a poté na společné komunikaci s vybranou vysokou školou.

Komunikace mezi vysokými školami a výrobními podniky není jediný problémem našeho výzkumu.
Bude potřeba řešit i další problémy, které se týkají např. organizace výzkumné a pedagogické práce na současných vysokých školách v ČR (zvýšení počtu pomocných technických sil, rozdělení pracovníků na pedagogické a výzkumné pracovníky – viz postřeh generálního ředitele firmy UniControls ing.P. Stronera, dořešení ekonomických aspektů při nabízení výzkumu na zakázku, aplikace zásad a metod projektového řízení, apod.). Zejména projektové řízení je důležité využívat při výzkumných a vývojových projektech. Jak upozornil ing.P. Stroner, vývojový projekt musí probíhat definovaným způsobem podle obvyklých standardů, termíny konkrétních výstupů je potřeba přesně dodržet, výsledky nesmí být vázány na jednotlivce, apod.

Významným faktorem současné doby i budoucnosti je tlak na kvalitu výsledků výzkumu a vývoje. V nejbližším období je potřeba počítat s tím, že pracoviště vysokých škol, která budou mít zájem o řešený výzkumných a vývojových prací pro praxi, budou se muset vykázat certifikátem systémů řízení jakosti svých výzkumných činností podle řady norem ISO 9000:2000.

V neposlední řadě je nutno vzít ohled na skutečnost, že počet interakcí mezi jednotlivými účastníky výzkumného a vývojového procesu může být velmi vysoký. Do budoucna je potřeba počítat s efektivním využitím informačních a komunikačních technologií. V tomto směru již řadu kroků učinila Asociace inovačního podnikání ČR, která začala zpracovávat a udržovat řadu informačních databází v této oblasti.

Zdá se, že než najdou vysoké školy a průmysl k sobě cestu na základě přirozené potřeby, bude spolupráce navazována spíše v důsledku legislativních příkazů (viz podmínky spolupráce průmyslu a vysokých škol v pravidlech programů MPO ČR).

Poznamenejme, že význam efektivní a smysluplné vzájemné interakce není samoúčelný. Komunikace slouží jako nezbytný prostředek pro účinné řízení každého procesu, tedy i výzkumného a vývojového procesu (viz Wiener, N. Kybernetika aneb řízení a sdělování v živých organismech a strojích), umožňuje zvyšovat organizovanost a snižovat entropii. Tuto skutečnost zdůrazňovala řada světových vědců ve svých přístupech. Vzpomeňme např. životopisné knihy akademika P.L.Kapici nebo našeho prof. Jar.Němce.

Příspěvek se zaměřil na zmíněný vybraný problém také proto, že ke zlepšení komunikace by nebylo potřeba příliš mnoho finančních prostředků. Řešení problému spíše vyžaduje změnit přístupy, které se zatím při komunikaci v této oblasti uplatňují.


Tento text vyšel poprvé ve sborníku konference Systémová integrace

Informační a komunikační technologie ve Strukturálních fondech III

Ve třetím pokračování našeho hledání prostředků pro ICT firmy ve strukturálních fondech EU se dostáváme k nejzajímavějším programům, přes které bude rozdělováno cca 97 % všech prostředků alokovaných pro ČR pro období 2007 – 2013. Celkem se jedná o 730 mld. Kč. Využít těchto prostředků mohou subjekty, které realizují své projekty mimo území hlavního města Prahy. Tzn. pokud má pražská firma pobočku např. v Brně a projekt bude realizován v této pobočce, je taková firma způsobilým žadatelem.

Pro podnikatelské subjekty je přímo určen operační program Podnikání a inovace, pro který je určeno cca 85 mld. Kč. Tento operační program je koncipován jako několik relativně samostatných programů, z nichž některé jsou přímo zaměřeny na podporu ICT.

Přímo na ICT je zaměřen program ICT v podnicích, který byl již oficiálně vyhlášen a je tak možné začít připravovat konkrétní projekty! Cílem tohoto programu je podpořit konkurenceschopnost malých a středních podniků (MSP) prostřednictvím kvalitativně vyššího využití jejich potenciálu v oblasti pořizování a rozšiřování informačních systémů (IS), resp. podpořit poptávku po informačních systémech za účelem zvýšení efektivity malých a středních podniků. Podporovány jsou tyto aktivity:

  • implementace ERM včetně konfigurace a přizpůsobení optimalizovaným procesům a organizační struktuře
  • implementace manažerských a znalostních IS (např. Business Inteligence, Knowledge Management)
  • implementace IS řešení pro podporu podnikové administrativy a řízení jakosti (např. zavedení paperless office, document management, data and information archiving, podpora ISO procesů)
  • implementace řešení pro virtuální pracovní místa (např. home office, teleworking)
  • implementace služeb datového centra poskytujícího služby IS více podnikatelským subjektům
  • implementace IS řešení pro řízení obchodních a marketingových vztahů se zákazníky a podporujících tvorbu a rozšiřování obchodních kanálů, zákaznického portfolia a obchodních teritorií (CRM, HelpDesk, Call Centre, elektronický prodej)
  • implementace IS řešení podporujících automatizaci a řízení vztahů s dodavateli (elektronický nákup, elektronické akce, řízení zásob)
  • napojení do externích a subdodavatelských sítí a klastrů
  • kvalitativní zvýšení zabezpečení IS
  • kvalitativní zvyšování dostupnosti a spolehlivosti technické infrastruktury
  • podpora elektronického podnikání a elektronického styku se státní správou
  • připojení k vysokorychlostnímu internetu včetně pořízení příslušných ICT a jejich zabezpečení
  • vytvoření webových stránek podporujících marketingovou prezentaci podniku nebo prodej výrobků a služeb
  • zřízení základní vnitropodnikové počítačové sítě do 20 přípojných míst včetně vybavení koncových pracovišť a její zabezpečení.

Podporovány jsou však pouze výrobní podniky zpracovatelského průmyslu a to formou dotace ve výši 46 – 60 %, max. 20 mil. Kč. Tzv. registrační žádosti (pouze jednoduchý formulář s ekonomickými údaji o žadateli) bude možné podávat od 1.6. do 30.9. Plné žádosti (včetně podnikatelského plánu) pak do 29.12.2007. V této první výzvě, která podporuje pouze některé z výše uvedených aktivit, je určeno k rozdělení 500 mil. Kč. Je tak možné očekávat, že bude podpořeno několik desítek projektů. Více informací naleznete na stránkách MPO.

Dalším samostatným programem, který je přímo zaměřen na investice do ICT, je ICT a strategické služby, který podporuje následující aktivity. V tomto programu mohou být podpořeny i velké podniky kromě nadnárodních společností. Výše dotace může dosáhnout až 100 mil. Kč.

  • tvorba nových IS/ICT řešení a aplikací
  • centra pro návrh a implementaci IS/ICT
  • centra sdílených služeb
  • centra zákaznické podpory
  • centra oprav high-tech výrobků a technologií

V dalších vyhlášených programech se ICT objevují jako doplňková či podpůrná činnost. Více informací o programech podpory z OPPI získáte v regionálních kancelářích agentury Czechinvest. V následujícím článku se podíváme na obsah ICT v dalších operačních programech.

Starší »