E-business ve výsledcích tří průzkumů

23.4.2004, Jiří Peterka

V uplynulých dnech se doslova protrhl pytel s průzkumy, které se týkají podnikatelské sféry a zkoumají nejrůznější aspekty e-businessu, od celkového prostředí pro podnikání, přes nejrůznější vybavenost podniků až po jejich vztah k tolik diskutovanému e-governmentu. Podívejme se na hlavní výsledky těchto studií.

The Economist: e-readiness

Známý časopis The Economist má „sestru“, v podobě analytické skupiny „Economist Intelligence Unit“, která od roku 2000 pravidelně vydává (společně s IBM Institute for Business Value) žebříček „e-připravenosti“ různých zemí. V zásadě jde o celkové hodnocení podnikatelského prostředí pro e-commerce a e-business, které sleduje více jak 100 kvantitativních a kvalitativních kritérií. Ta jsou rozdělena do šesti kategorií:

• konektivita a infrastruktura (váha 25%)
• celkové podnikatelské prostředí (váha 20%)
• míra využití e-commerce a e-businessu (váha 20%)
• legislativní prostředí a koncepce (váha 15%)
• sociální a kulturní prostředí (váha 15%)
• podpora e-služeb (váha 5%).

a pomocí uvedených vah je pak počítáno výsledné skóre, umožňující seřadit jednotlivé země do lineárního žebříčku.

Jak to tedy dopadlo letos, celkově a za ČR? Asi nejvýznamnější zjištění je to, že neustále omílaný až zprofanovaný význam broadbandu pro rozvoj všeho, včetně e-podnikání, se skutečně ukazuje jako reálný a opodstatněný. V celkovém hodnocení dopadly nejlépe země, které na broadband vsadily, a který u nich nastartoval rozvoj různých služeb i poptávku po nich. Tradičně nejlépe jsou na tom skandinávské země,  ke kterým se připojují mj. UK, USA, Japonsko a další.

Česká republika se umístila celkově na 27. místě, a spolu s dalšími přistupujícími zeměmi se zařadila do tzv. „druhého patra“ (měřeno odshora, od nejlepších). To je vcelku příznivé. Velmi zajímavé je to, jak dopadlo naše dílčí hodnocení v jednotlivých šesti kategoriích (maximum 10 bodů, znamená nejlepší hodnocení):

• konektivita a infrastruktura: 4,74
• celkové podnikatelské prostředí: 7,37
• míra využití e-commerce a e-businessu: 6,81
• legislativní prostředí a koncepce (váha 15 procent): 6,73
• sociální a kulturní prostředí: 7,25
• podpora e-služeb: 7,00

Z toho jednoznačně vyplývá, že (alespoň podle názoru zpracovatelů letošní studie) je u  nás největší překážkou právě infrastruktura a konektivita, resp. možnost připojení k Internetu. Osobně tipuji, že jde hlavně o dostupnost připojení v požadovaném kvalitě a formě (ne s časovou tarifikací) pro koncové zákazníky, pro potřeby B2C aktivit. Naopak pro B2B bych konektivitu neviděl jako větší problém.

Celá studie je v plném znění dostupná zde.

e-government mezi podnikateli

Další studie, která se týká podnikatelské sféry, je již domácího původu. Připravila ji společnost TNS Factum, ve spolupráci s Ministerstvem informatiky, portálem BusinessInfo.cz, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem vnitra, pro Centrum pro elektronický obchod,  s využitím konceptu Public Private Partnership. Její výsledky jsou dostupné přes adresu www.factum.cz/tz20.html

Tato studie je specifická hned ve dvou ohledech. Jednak v tom, že se zabývá pouze vztahem podnikatelských subjektů k veřejné správě, a  dále v tom, že nezkoumá preference reprezentativního vzorku celé „podnikatelské populace“, ale pouze té jeho části, která již aktivně Internet používá a sama se rozhodla zúčastnit na šetření (formou vyplnění dotazníku on-line).

Pokud jde o otázky konektivity (vysoké poplatky a nevýhodný poměr cena/výkon), pak ty se i v této studii objevily na seznamu bariér, překážejících komunikaci se státní správou. Ovšem až na třetím místě. Naopak na prvním místě byla neinformovanost o tom, co vlastně se dá on-line způsobem vyřídit, a na druhém místě absence zákonů umožňujících on-line vyřizování agend. Až třetí místo stesků na konektivitu zde považuji za vcelku logické, protože podnikatele asi netrápí drahé připojení tolik, jako třeba domácnosti – a zde se zkoumala komunikace mezi podnikateli a veřejnou správou, ze strany podnikatelů.

Zajímavé bylo i hodnocení dosavadních zkušeností, které podnikatelé získali při komunikaci se státní správou. Jako velmi dobrou ji hodnotilo 8,6% respondentů, a jako dobrou plných 51,2 procent. Špatně naopak 22,6 pocenta, a velmi špatně 7,6 procenta, zbytek nevěděl.

Pokud jde o preference ohledně toho, jaké agendy by podnikatelé chtěli vyřizovat on-line, pak zde jednoznačně vedou pravidelné a opakující se agendy, typu vyplňování statistických výkazů pro ČSÚ, vyřizování a platby sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců,  daňová přiznání a platby daní, prohlížení seznamů veřejných zakázek. Pro použití elektronického podpisu jsou na vrcholu wish-listu především daňová přiznání, a teprve s velkým odstupem další e-agendy, jako třeba sociální a zdravotní pojištění. To mi ale nepřijde příliš v souladu s předchozím žebříčkem zájmu o vyřizování agend on-line – nedovedu si představit např. možnost podávání statistických výkazů ČSÚ či vykazování sociálního a zdravotního pojištění bez elektronického podpisu.

Studie se také zabývala tím, zda hodlají podnikatelské subjekty elektronický podpis používat v blízké budoucnosti. Polovina respondentů jej hodlá v horizontu 1 až 2 let používat, dalších 40 % o tom uvažuje. Bohužel se studie nezabývala tím, jak velká část podnikatelských subjektů elektronický podpis používá již dnes.  Pouze zjistila, že na 15 procent jich už vlastní nějaký certifikát.

Počítače a Internet podle ČSÚ

O dalším průzkumu, tentokráte opravdu velkém a reprezentativním, v podání Českého statistického úřadu, jste se mohli dočíst s předstihem již v únorovém VIP Directu číslo 67. Samotný ČSÚ prezentoval výsledky tohoto šetření až včera, na první tiskové konferenci ve svých zcela nových prostorách. Jednalo se přitom o celou sérii průzkumů o ICT technologiích, prováděných již podle metodiky kompatibilní s požadavky Eurostatu a s možností srovnání se zahraničím. Jednotlivé dílčí průzkumy se zaměřovaly jak na firmy resp. podnikatelský sektor, tak i na domácnosti, na veřejnou správu, a dokonce i na školství, kulturu a zdravotnictví – v zásadě tedy na hlavní oblasti, které chce monitorovat například i Akční plán eEurope2005.

Shrnující informaci o všech průzkumech najdete zde.

Vzhledem k tomu, že hlavní výsledky za oblast firem již ve VIP Direct zazněly, jen hlavní postřeh: podobně jako u studie The Economist vychází situace ČR v oblasti e-commerce a e-businessu relativně dobrá (na rozdíl od situace u domácností, kde jsme opravdu hluboko pod průměrem EU). Zejména pokud hodnotíme počet ekonomických subjektů (s 10 a více zaměstnanci), kteří používají Internet k e-businessu, pak jsme na krásném třetím místě v Evropě, hned za Švédskem a Irskem (a jsme dokonce nejlepší, pokud jde o prodej přes Internet).

Na druhou stranu, pokud je hodnocen procentuelní počet „zaměstnanců ekonomických subjektů“, kteří používají ke své práci osobní počítač a Internet, pak jsme na tom velmi špatně – jsme druzí od konce, před posledním Portugalskem. Jak to jde dohromady? Nejspíše tak, že naše firmy sice v určité míře používají e-business, a proto jsme na tom v počtu zapojených subjektů tak dobře. Ve skutečnosti je může být tato míra využívání e-businessu malá (když jen málo lidí používá počítač a Internet jako nezbytné předpoklady). Nebo že by těchto málo lidí pracovalo tak intenzivně? Tady by asi dokázaly poskytnout směrodatnou odpověď jen údaje o objemech realizovaných obchodů. Ty se ale ve výsledcích ČSÚ neobjevují.