Start-upy v České republice
18.1.2007, Ondřej Bartoš
Český statistický úřad uvádí, že v České republice je registrováno 761 000 malých a středních podniků (tzv. SME – small and medium enterprises), kolik je však u nás start-upů žádné zdroje neuvádí. Znamená to, že jejich počet je zanedbatelný? Co je to vlastně start-up? Máme v České republice start-upy?
Co je to start-up
Začněme pokusem o vysvětlení samotného termínu „start-up“, nebo, jak se objevilo v jedné televizní reklamě nejmenované telekomunikační společnosti, „startující firmy“. Přestože je v poslední době toto označení skloňováno téměř všemi a všude, nedá se říci, že by bylo chápání tohoto slova standardizováno. V obecné rovině můžeme za start-up považovat jakoukoliv začínající firmu či firmičku bez ohledu na obor působení. Vzhledem k tomu, že se však tento výraz začal používat v souvislosti s boomem technologického a internetového podnikání, zpravidla se start-upem rozumí začínající firma vyvíjející či využívající nové technologie nebo Internet.
Další charakteristikou start-upu je pak zájem růst, neboli záměr zakladatelů a managementu dosahovat v budoucnu výraznější pozice na trhu, případně expanze na další trhy, nejčastěji s použitím vnějšího financování. Proto se dále rozlišují start-upy zafinancované a nezafinancované podle přítomnosti či nepřítomnosti vnějšího financování od investorů.
V souvislosti s prudkým rozvojem internetového podnikání v druhé polovině devadesátých let a následným pádem akcií technologických firem a s ním související skepsí ohledně technologického podnikání obecně se dá také hovořit o změnách ve vnímání označení start-up. Zatímco v dobách internetového nadšení se za start-up označovaly všechny firmy, které alespoň vzdáleně tuto charakteristiku splňovaly (za start-up se označovaly i relativně velké firmy se silným kapitálovým zázemím, např. založené silnými korporacemi), dnes se čím dál tím více setkáváme spíše s odmítáním tohoto označení, a to i od firem, které charakteristiku start-upu splňují dokonale.
Start-upem je tedy typicky mladá začínající firma vyvíjející či využívající nové technologie a média, která je založená soukromými prostředky a jejímž cílem je budoucí růst, mnohdy s pomocí kapitálu poskytnutého investory.
Jak se rodí start-upy
Jako ostatně všechno na světě, i start-upy vznikají z dobrých a špatných důvodů. V již zmiňovaných dobách bezbřehého internetového nadšení bylo jedním z nejčastějších špatných důvodů vědomí, že objem finančních prostředků ve fondech rizikového kapitálu či u soukromých investorů připravených pro investici do technologických firem převyšoval poptávku po investicích ze strany těchto firem, finance bylo tedy možné získat relativně snadno. Pamětníci těchto euforických dob vzpomínají, že ještě neexistující firmy dostávaly astronomické investice pouze na základě zpracované powerpointové prezentace. Nicméně nechme špatné důvody stranou a řekněme si, co je správným důvodem pro zahájení podnikání – založení start-upu. Jen mizivé procento společností vzniká, protože zakladatelé mají geniální projekt, který plánuje zavedení nového revolučního produktu, případně záchranu světa; daleko pravděpodobnějším scénářem, a zároveň dobrým důvodem zahájení podnikání, je existence dobrého nápadu v rámci možností zakladatelů. Dobrý nápad pak spočívá především v odhalení mezer na trhu v oblastech, o kterých jsou zakladatelé přesvědčeni, že je dokážou zaplnit; nalezení dočasného monopolu.
Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro budoucí úspěch start-upu a zároveň jeden z nejklíčovějších aspektů podnikání je uvědomění si toho, že založit start-up je daleko složitější a náročnější než práce v zaměstnání. Je nutno si uvědomit, že podnikatelé mají na starosti všechny operativní, obchodní, výrobní, finanční i marketingové složky působení společnosti, mají na starosti též strategii a tvorbu vizí, mají odpovědnost k zaměstnancům i právní odpovědnost. Osmihodinová pracovní doba pro start-upového podnikatele zkrátka neexistuje, existuje pouze čtyřiadvacetihodinový den, sedmidenní týden, dvanáctiměsíční rok. Neexistuje nikdo, kdo za podnikatele může napravit jeho chyby. Nechci tím v žádném případě říci, že by podnikání mělo být něco nežádoucího nebo nepříjemného, už vůbec tím nechci říkat, že by podnikání mělo být tou poslední možností, když člověk nemůže najít práci (tímto jsem se na chvilku vrátil ke špatným důvodům podnikání), naopak, když se překlene těžší období, nastaví se pravidla, vypracuje realizovatelný plán a správná strategie, když trh chystaný produkt přijme, stojí to za to.
Úskalí podnikání u nás
Začínající podnikatelé to nemají jednoduché nikde na světě, jaké jsou však specifická úskalí číhající na českém trhu? Nerad bych dlouze rozebíral nedostatek státní podpory začínajícího podnikání a rozvoje technologií, protože na toto téma již bylo publikováno bezpočet hlubších rozborů. Také bych se nerad pouštěl do analýzy historických důvodů plynoucích z období plánované, státem vlastněné ekonomiky a totální absence soukromého podnikání, které skončilo před několika lety.
Hlavní úskalí, která, jak pevně věřím, jsou dočasná, spočívají v nedostatečném povědomí o mechanismech podnikání, a dále ve ztíženém přístupu k finančním prostředkům na založení či financování růstu firem. Zkusme se na tyto dva důvody podívat důkladněji.
Nedostatečným povědomím o mechanismech podnikání mám na mysli především nezkušenost s fungováním trhu, nepřipravenost na nutnost bránit se konkurenci a marketing vlastních produktů a služeb. Jedná se o jakýsi soubor základních podnikatelských zásad, které jsou v rozvinutých tržních ekonomikách naprostou samozřejmostí. Na vině je částečně český vzdělávací systém, který klade důraz na výchovu schopných odborníků v dílčích oblastech ekonomiky, ovšem nevychovávají komplexní osobnosti vybavené pro praxi. Ještě nedávno tak platilo, že když se spolu potkali inženýr ekonomie a systémový inženýr, mluvili dvěma různými, pro toho druhého nesrozumitelnými, jazyky.
64% firem zařazených v žebříčku CEE Technology Fast 50 2001 budou v nejbližších 3 letech hledat externí financování formou dluhu, vstupu investora do základního jmění nebo jejich kombinací.
Zdroj: Deloitte & Touche
Potřebu financí řeší podnikatelé téměř neustále, nicméně ve dvou fázích životního cyklu firmy je tato potřeba nejvážnější: v úplném začátku a ve fázi rozvoje. Objem prostředků se, samozřejmě, výrazně liší podle sektoru, v jakém firma podniká, nicméně obecně platí, že finance jsou potřeba pro vlastní založení firmy, zpracování business plánu a rozjezd operací, a potom ve fázi, kdy má firma potenciál na rychlejší růst mimo stávající trh (regionální nebo produktový), než jaký je schopna ufinancovat z vlastních příjmů. Obecně existují tři cesty získání vnějšího financování, první z nich je bankovní úvěr, druhým je získání financí pomocí zvýšení základního jmění vnějším investorem, třetím pak primární emise akcií na kapitálovém trhu (IPO). Poskytnutí bankovního úvěru je, bohužel, většinou vázáno na zajištění, nejčastěji prostřednictvím zástavy, kromě toho je v ČR vzhledem ke konsolidaci bankovního sektoru obecně získávání úvěrů velmi složité, odhaduje se, že pouze 1 – 2% malých a středních podniků se podařilo získat úvěr (zdroj: Prague Post). Získání externího investora pro investici do základního jmění je pro start-up v první fázi snad ještě složitější, protože investoři chtějí zpravidla vidět nějaké konkrétní výsledky, produkt, zákazníky, apod. Kapitálový trh pak v České republice téměř neexistuje, pražská burza plní převážně sekundární funkci kapitálového trhu, tedy slouží jako místo výměny cenných papírů, ale bohužel nikoliv jako místo, kam by se podniky mohly obracet v případě potřeby vnějšího kapitálu. A ač došlo již k několika pokusům o primární emisi akcií, žádný z nich se zatím nepovedl a Česká republika tak na svoje první IPO ještě stále čeká, ovšem signály, že by se měla brzy dočkat zatím nejsou.
Na letošním Invexu představili organizátoři poprvé pavilon Start-ups, ve kterém měly vystavovat začínající technologické firmy, kromě toho zde bylo umístěno jakési školicí středisko pro každého, kdo má chuť podnikat a nápady. Výsledek? Vystavujících start-upů bylo v pavilonu jen o něco víc než prstů na jedné ruce, školicí středisko pak přitahovalo pouze vlažný zájem.
Stav start-upů u nás
Všeobecně panuje přesvědčení, že Česká republika má velké množství talentovaných, vzdělaných a kreativních lidí, odborníků, kteří rozumějí technologiím a mají inovativní nápady. Nemám důvod s tímto názorem nesouhlasit, ba naopak, ovšem je nutno také dodat, že těmto lidem mnohdy chybí základní povědomost o pravidlech podnikání. Na druhou stranu je třeba přiznat, že se situace rapidně zlepšuje, také díky mnohým firmám, kterým se již povedlo výrazně se prosadit z pozice start-upu a stávají se zavedenými a stabilními rostoucími firmami a které tak tvoří potřebné vzory a motivaci pro ostatní. Nejvýraznějším vzorem pro technologické start-upy je pak asi Roman Staněk, který v roce 1999 prodal 2 roky starý technologický start-up americkému gigantu Sun Microsystems.
Ani ve srovnání s ostatními rozvíjejícími se trhy střední a východní Evropy na tom Česká republika není nejhůř. V nedávno zvěřejněném žebříčku 50 nejrychleji rostoucích technologických firem regionu Fast 50 se objevilo hned 15 českých firem, nejvýše pak na třetí příčce společnost Internet Info, která se zabývá provozováním informačních a zpravodajských internetových serverů (Lupa.cz, Mesec.cz, Slunecnice.cz a další) a konzultačními službami. Do první desítky se pak ještě dostala společnost ET NETERA, dodavatel kompletních internetových a intranetových řešení, a společnost K. D. Marketing, provozovatel virtuálního obchodu Obchodní dům.cz.
Úspěšných českých start-upů bychom, samozřejmě, mohli najít podstatně více, dovolím si ještě zmínit dvě firmy, které se staly vítězi nedávných soutěží organizovaných First Tuesday CZ: jsou jimi společnost Villusion provozující mikroplatební systém I LIKE Q a společnost Dodejto.cz, která vyvinula a provozuje dopravní B2B tržiště.
Start-upy se pomalu stávají běžným pojmem a součástí českého trhu. A přestože bude pravděpodobně ještě nějakou dobu trvat, než se startovní podmínky v ČR vyrovnají s podmínkami na rozvinutých trzích nebo se jim alespoň vyrovnají, máme jistě důvody k optimismu a bude záležet jen na nás, kdy budou české start-upy strašit jejich protějšky za mořem a na západ od našich hranic.
Aktivity na podporu start-upů
V závěru bych rád zmínil alespoň dvě aktivity, které se zaměřují na podporu start-upů v České republice a pomáhají potenciálním podnikatelům uskutečnit jejich sny a plány, poskytují jim informace, kontakty, perspektivu nebo jiný typ podpory.
First Tuesday CZ je společnost zabývající se dlouhodobě monitorováním českého trhu technologického podnikání a pořádáním aktivit na podporu jeho rozvoje. Mezi tyto aktivity patří zejména vzdělávací semináře a konference, na kterých se potenciální podnikatelé mohou dozvědět praktické informace týkající se tvorby business plánů, hledání externího kapitálu, apod. Dále jim tyto akce mohou zprostředkovat kontakt s významnými subjekty působícími na trhu, kteří mohou být potenciálními partnery, zákazníky, konkurenty nebo investory. Oblíbené jsou také seznamovací akce zvané MatchMaking, na kterých se mohou start-upy potkat se zástupci investičních společností.
Incubator 2.0 je technologický inkubátor, tedy společnost poskytující perspektivním start-upům z oblasti technologií a inovací základní hmotné i nehmotné prostředky nutné pro rozjezd firmy a její počáteční růst. Tato podpora bude realizována prostřednictvím poskytnutí kancelářských prostor a administrativního zázemí, hardwarového a softwarového vybavení, a dále konzultancemi, poskytováním know-how, kontaktů, zkušeností, to vše prostřednictvím sítě partnerů Incubatoru 2.0, kterými jsou velké a renomované společnosti, stejně jako mladé a dynamické firmy. Incubator 2.0 má podporu Rady vlády ČR pro státní informační politiku. Spuštění inkubátoru se plánuje na začátek roku 2002.
Technology Fast 50
Výsledky průzkumu CEE Technology Fast 50 vyhlásila společnost Deloitte & Touche 6. listopadu 2001 na akci First Tuesday Praha. Podmínky přihlášení do programu jsou:
- technologické zaměření podniku, který vyvíjí, vyrábí nebo využívá vyspělé technologie,
- činnost v dané oblasti podnikání po dobu alespoň 3 let,
- hlavní sídlo podniku ve střední Evropě
Středoevropského průzkumu se zúčastnily firmy z Polska (30%), České republiky (27%), Maďarska (17%), Slovenska (9%), Lotyšska (8%), Estonska (6%) a Litvy (3%). Nejpočetnější zastoupení ve výsledném žebříčku Fast 50 měla Česká republika (29% = 15 firem).
| Firma | Pořadí v ČR | Pořadí v regionu | Růst |
| Internet Info | 1 | 3 | 1137% |
| ET NETERA | 2 | 5 | 987% |
| K. D. Marketing | 3 | 8 | 699% |
| Schemantix | 4 | 12 | 516% |
| Anima Publishers | 5 | 13 | 515% |
| CZI | 6 | 15 | 411% |
| Skynet/Slovanet | 7 | 16 | 400% |
| Multimedia Atelier | 8 | 22 | 227% |
| ICZ | 9 | 23 | 215% |
| TES Media | 10 | 24 | 199% |
| Fractal | 11 | 25 | 188% |
| DATASYS | 12 | 26 | 159% |
| Brain Systems | 13 | 37 | 103% |
| Logos | 14 | 43 | 83% |
| LCS International | 15 | 48 | 66% |
Článek byl poprvé publikován v týdeníku Computerworld.
Zpět na blog