Banky: Návrat do budoucnosti
18.1.2007, Nikola Rafaj
Minulost končí dnes
„Sesumírujme“ si pro začátek několik důležitých čísel, která částečně charakterizují současný stav elektronického placení (údaje pocházejí od Gartner Group, Angus Reid, EuroPay a Datamonitor z let 2000 a 2001):
- Nakupovat na Internetu vyzkoušelo 25 % uživatelů (z toho 54 % uživatelů bylo ze Spojených států).
- Podvody v elektronickém obchodu tvoří šest procent celkových podvodů (a rostou v objemu více než o 100 % ročně).
- 20 % uživatelů používá internet banking (na konci roku 2000 to bylo 23 milionů Evropanů, v roce 2005 předpovídáno 75 milionů).
- Kreditní karty používá k nakupování přes Internet 75 % amerických uživatelů, v ostatních zemích (Evropská unie) 50 %.
- Transakční poplatky činí na Internetu průměrně 3,1 %, v kamenných obchodech o jedno procento méně.
K tomu uveďme ještě dvě předpovědi:
- V roce 2005 budou uživatelé pro vzdálený přístup do banky používat nejvíce digitální televizi (36 %), mobilní telefon (35 %) a počítač (29 %) — i když s digitální TV to může ještě dopadnout všelijak.
- V roce 2005 budou zákazníci nejraději „chodit“ do banky přes Internet banking a home banking, až následně „po svých“ do poboček.
Pokud si pozorně projdete předchozí údaje, zjistíte, že současný stav poměrně jednoznačně vyznívá pro rozvoj elektronického bankovnictví, zároveň není však příliš utěšený — ačkoli všemožné průzkumy ukazují (nebo chtějí ukázat), že lidé chtějí používat elektronické placení, mají společně s obchodníky před sebou tolik překážek, že se do něho raději příliš neženou. Uveďme ty největší bariéry:
- Desítky metod (které provozují desítky subjektů) — přestože nejčastěji používané platební karty obslouží velkou část trhu, nepostačují na všechny typy plateb. Nekontrolovaně proto vznikají stále nová a nová řešení. Především pro obchodníky to znamená vést desítky jednání s desítkami subjektů a přitom často nevědět, zda mu peníze přinese banka stará desítky let nebo projekt existující několik měsíců.
- Bezpečnost — když už je některá metoda nejpoužívanější (karty), má velmi bídné zabezpečení (přestože dodržováním bezpečnostních zásad lze riziko značně snížit). Ačkoli metody pro „dokonalé“ zabezpečení existují již několik let, nejsou rozšířené.
- Anonymita — ve Spojených státech velmi ostře vnímané téma spojené s ochranou osobních údajů. Mnoho firem se proto snaží o vytváření anonymního placení, které není zpětně ke konkrétnímu uživateli dohledatelné (podobně jako bankovky).
- Rychlost — nejedná se o rychlost ve smyslu „rychlé připojení“, ale o brzké vypořádání transakce na všech stranách — zákazníka, obchodníka, zpracovatele transakce. Stále musíme počítat dobu pro vypořádání na týdny a dny, ne na hodiny či minuty.
- Platby pouze „fyzického zboží“ — dosavadní postupy nejsou vhodné pro placení digitálního zboží, neexistují ekvivalenty mincí a bankovek.
- Náklady — cena za implementaci a především provoz nového řešení často neodpovídá přínosům.
- Uživatelsky používat deset různých řešení není zrovna přívětivé
- Geografická použitelnost — týká se především zprostředkovatelů transakcí (bank ap.), kteří nejsou připraveni na široké použití.
Překážek pro rozvoj nových metod placení je více než dost (a to pomíjíme jednu z nejdůležitějších — legislativu), takže co s tím?
Náznaky vývoje
Několik let zpátky všichni čekali, že hlavní roli ve vývoji elektronického placení převezmou dosavadní tvůrci trhu — banky a karetní společnosti. Tuto roli samozřejmě stále mají, nejsou již však jedinými hráči, jak jsme byli zvyklí dříve. Když si navíc projdete jejich výsledky v zavádění nových technologií a produktů na Internetu v posledních letech (např. SET na straně klienta), mnoho úspěchů nenajdete.
Svou úlohu proto převzalo množství začínajících firem, hojně podporovaných velkými hráči z informačních technologií, které se začaly specializovat na hledání nových trhů, resp. nové produkty, na které se dlouho čekalo.
Nové trhy
Přestože odlišení jednotlivých trhů je velmi obtížné, v současné době lze podle mezi sebou konkurujících si firem vymezit tři skupiny nových projektů:
Podle cílové skupiny
- Koncoví uživatelé
- Malé firmy
- Velké firmy
Nejzajímavějším — a překvapivě nejbojovnějším — trhem jsou služby pro koncové uživatele, především v podobě tzv. person-to-person plateb a zúčtovacích (billing) center. Nejzářivějším příkladem rychlého vzestupu z oblasti „person-to-person“ je PayPal, který má téměř 10 milionů uživatelů (hlavně za poslední rok a půl) a v roce 2005 si mají uživatelé mezi sebou tímto zaplatit 108 miliard dolarů.
Podle výše plateb
Především díky obchodním a technologickým zvláštnostem je potřeba od sebe odlišit podle výše:
- Mikroplatby (malé částky v rozmezí 0—20 dolarů) — dosud nevyřešená a hojně diskutovaná oblast, v kamenné ekonomice tvoří tyto částky 12 % objemu plateb.
- Běžné platby (do 1000 dolarů) — dosud nejlépe vyřešená oblast díky Internet bankingu.
- Vysoké platby — zatím nelze předpokládat, že by se vytěsnily mimo klasické bankovnictví.
Podle kanálu
- Internet (a home banking)
- Mobily
- Call centra
Nejdiskutovanějším kanálem pro placení je (a bude, když už nám mobil zvoní každému druhému v kapse) nyní tzv. m-komerce, mobilní obchodování. Po velké vlně internetového bankovnictví v posledních třech letech mají mobily nastoupit (a podle Forrester Research si prý za čtyři roky vyměníme v Evropě přes mobily 23 miliard dolarů). Je však trochu postavené na hlavu, že ačkoli jednotlivé kanály mají sloužit jako různý způsob přístupu k jednomu účtu a jedněm penězům, často se provozují jako oddělené služby.
Nové produkty
Pro přehled doplňme výčet seznamem nejčastěji diskutovaných produktů, které se vyvíjejí pro všechny trhy bez rozdílů mezi zákazníky:
- Bezpečnostní modely — nyní více než kdy jindy převažují nad technologickou bezpečností diskuse o modelech závazných obchodních pravidel pro banky a obchodníky, například model tří domén pro karty.
- Platební centra — pro odbourání složitosti implementace a provozu různých metod se připravují jednotné platební brány na straně obchodníků i uživatelů.
- Nosiče dat — různé formy čipových (smart) karet a serverových peněženek.
- Elektronické peníze (měny), u kterých se zkoušejí nové funkce peněz (například peníze jako nosič informací, který umožňuje sledovat tok peněz v uzavřené ekonomice)
Banky, nebanky?
Dosud nevyslovenou otázkou táhnoucí se všemi tématy je vztah bank (jako státem posvěcených institucí pro správu peněz) a nebankovních subjektů (soukromých firem zajišťujících zpracování transakcí).
Dřívější předpovědi o nástupu nebankovních subjektů do placení začínají v posledních dvou letech dostávat konkrétní podobu. Především v oblastech, jako je mobilní placení nebo nové metody na Internetu, se ukazuje, že nebankovní instituce dokáží velmi dobře nahradit klasické banky. Slovo „nahradit“ však nelze vnímat vylučovacím způsobem — dosud většina úspěšných projektů je totiž postavena na konkrétních bankovních produktech (například placení person-to-person na kartách), nebo na propojení různých bankovních systémů (platební centra). Tyto firmy tedy mají velmi dobrý exit — při koupi bankou mohou dobře zapadnout do nabídky.
V souvislosti s nebankovními subjekty se začíná mluvit o vzniku tzv. poskytovatelů placení přes Internet (Internet Payment Provider, IPP) nebo obecněji poskytovatelů placení (Payment Servise Provider, PSP). Na přesných termínech nezáleží jako na službách, které by tyto subjekty měly zajišťovat:
- platební a zúčtovací centra
- různé kanály pro placení (Internet, GSM)
- nástroje na poplatkování
- bezpečnostní nástroje
- otevřené standardy pro napojení na stávající systémy
O těchto poskytovatelích se hojně mluví mezi společnostmi z telekomunikací, utilit, mobilních operátorů ap. Jednoduše řečeno: když máte milion telefonních zákazníků, můžete se stát ihned významnou bankou v zemi.
Závěr
Když si shrneme závěrem, co čeká elektronické placení v nejbližších měsících a letech (a se zpožděním by se mělo objevit i u nás), nejviditelnějšími projekty budou: