Achillova pata moderní společnosti

18.1.2007, Petr Robejšek

Mnohem víc než teroristé ohrožují bezpečnost světa vlivní civilisté, zranitelné informační sítě či energetické systémy

Moderní bezpečnostní politika má tradiční cíle: ochranu teritoria a ochranu občanů. Území a obyvatelstvo jsou však vážně ohroženy, aniž padne jediný výstřel; akutně hrozící rizika jsou totiž zcela netradiční.

Hospodářská expanze je moderní formou územní agrese, a naše obyvatelstvo tedy nejvíce ohrožuje snaha jiných států vytlačit nezaměstnanost a chudobu přes vlastní hranice do ciziny. Rozvinuté státy soupeří o podíl na globálním blahobytu, na zahraničních investicích a na mezinárodním obchodu. Podstatně ničivější než prohraná bitva tudíž může být stavba dálnice, popřípadě ropovodu. Tím, že se odkloní trasy dopravy, zboží nebo surovin, ubude zákazníků a pracovních příležitostí. Státy mohou být pomocí hospodářského tlaku (economic warfare) donuceny k politickým ústupkům. Prostě: „ekonomická válka“ nám nehrozí, ona už je tady.

Mezistátní ekonomické soupeření je zostřeno i skutečností, že státy ohrožují také samy sebe. Moderní politika a ekonomika jsou poháněny snahou zabezpečit blahobyt, zdraví a pohodlí občanů. V průběhu dosahování těchto cílů (často i v důsledku tohoto snažení) vznikají nová ohrožení. Mnohá z těchto rizik jsou závažnější a skoro vždycky akutnější než klasické bezpečnostněpolitické výzvy.

 

Pozor na experty!

Bezpečnost moderních společností ohrožují nejenom lotrovské státy či terorističtí zloduši, nýbrž i seriózní civilisté. K nejvyšším rizikům současnosti patří experti. Bez specialistů se sice neobejdeme, ale život s nimi je plný nástrah. Experti se totiž příliš často mýlí a ohrožují ve velkém ty, jež mají chránit.

Dobrým příkladem je spoušť, kterou po sobě zanechali zástupci Mezinárodního měnového fondu a přední světoví politici v letech 1997 – 1998 v jihovýchodní Asii a v Rusku: pod pláštíkem odbornosti se jim podařilo dovést celé státy na pokraj katastrofy. Miliardové škody, vysokou nezaměstnanost a politickou nestabilitu způsobili také burzovní analytici, kteří přifukovali duhovou bublinu tzv. new economy.

Další Achillovou patou moderní společnosti je zranitelnost informačních sítí, energetických systémů a finančních institucí. Internet je nesporně velmi užitečný; pouze v roce 2001 však bylo zaznamenáno 31 323 útoků hackerů a o rok později už jich bylo 87 525. Škoda za loňský rok byla vyčíslena na téměř padesát miliard dolarů.

V polovině letošního srpna došlo v USA k největšímu výpadku proudu v dějinách. Na severovýchodě Spojených států a Kanady zůstalo padesát milionů lidí bez elektrického proudu. Teroristé nebyli ve hře ani v době o necelý měsíc později, když podobná katastrofa postihla Londýn.

Podle některých odhadů by mohl výpadek proudu v USA stát až třicet miliard dolarů denně. Zatímco se temnota přehlédnout nedá, zřejmě se nikdy nedozvíme, kolikrát už byly elektronicky podvedeny banky. Zveřejnění takových případů by odradilo zákazníky; proto banka raději „obslouží“ internetového podvodníka, než aby ztratila renomé.

 

Pátá kolona

Společnosti blahobytu jsou velice vynalézavé i v tom, jak házet klacky pod nohy samy sobě. Jejich občané se lehce nadchnou pro módní názory, které snižují výkonnost hospodářství. „Kdyby měla demokracie v době velkých vynálezů, jako byl parní stroj a železnice, tu moc, kterou má dnes, nikdy by se tyto vynálezy nerealizovaly,“ napsal klasik sociální psychologie Gustav Le Bon. Jeho slova platí dodnes. Neochota občanů snášet sebemenší nepohodlí ztěžuje realizaci důležitých technologických projektů. A přesto všichni počítají s tím, že hospodářství automaticky jede dál.

Tisíciletá historie korupce byla v poslední době obohacena mimo jiné o případy úředníků a jedné komisařky Evropské unie, dále členů Mezinárodního olympijského výboru, rodiny bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina a vůdčích politiků německé CDU. Kdo na to má, může si koupit státní moc. Organizovaný zločin a jeho prorůstání společností je pravděpodobně nebezpečnější než mnohem spektakulárnější terorismus.

Celkový obrat světového organizovaného zločinu se pohybuje okolo pěti set miliard dolarů ročně, což jsou zhruba dvě procenta světového HDP. Korupce a organizovaný zločin napadají ty části společnosti, v nichž dochází k politickým a hospodářským rozhodnutím, a ohrožují tak fungování států.

Chybná politika, politická kriminalita, podceňování významu hospodářství, neschopní podnikatelé a technologické katastrofy – to všechno mívá především hospodářské důsledky. Dříve než se nadějeme, je národní bezpečnost ohrožena nezaměstnaností, stávkami, sociálními nepokoji, extremistickými politickými stranami a kriminalitou.

V dnešním mezinárodně provázaném hospodářství mají vnitropolitické obtíže okamžitý zahraničněpolitický i bezpečnostněpolitický dopad. Ostatní státy pozorně registrují a využívají slabiny jiných. Hospodářská, zahraniční a bezpečnostní politika jsou dnes neoddělitelně spjaty.

Proti exportní ofenzivě a zvyšování cel, proti podkopávání pozice našeho průmyslu na světových trzích, stejně jako proti dalším formám hospodářské války nás neubrání tanky ani letadla. V boji o trhy a strategické technologie ozbrojenci spíše překážejí.

Zrušit armádu? To asi nepůjde, ale je nerozumné usilovně zbrojit pro nejméně pravděpodobnou válku a současně přehlížet tu, která je v plném proudu. Zemi dnes nejúčinněji brání inženýři, obchodníci, programátoři, výzkumníci a učitelé. Naše bezpečnost je přímo závislá na jejich schopnostech a možnostech.

Vzhledem ke svému významu v soupeření o podíl na světovém blahobytu je vzdělání a výzkum nejdůležitějším nástrojem moderní (a našim možnostem přiměřené) bezpečnostní politiky. Právě vzdělání a výzkum zaručuje hospodářskou prosperitu, posiluje stabilitu, a tím i národní bezpečnost. Racionální (byť zatím bohužel nerealistické) by bylo, kdyby si částky určené v národním rozpočtu na výzkum a vzdělávání a na obranu vyměnily místa.

Tento text vyšel poprvé v deníku Lidové noviny 13. 9. 2003

Zpět na blog