Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací 2006

9.6.2007, Michal Šedivý

Na konci loňského roku schválila vláda dokument nazvaný Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím – 2006. Součástí je i shrnutí politik a opatření uskutečňovaných se záměrem podpořit vědu a výzkum u nás. O způsobu realizace těchto politik a opatření má brzy přinést informace Zpráva o plnění, jíž by v nejbližších týdnech měla uveřejnit Rada pro vědu a výzkum. Při této příležitosti vybíráme z analýzy několik zajímavých faktů.

Ve srovnání s průměrem EU dosahuje naše HDP pouze 74%, a ze zemí bývalého východního bloku je v tomto ohledu až na druhém místě za Slovinskem. Na rozdíl od něj je ovšem v ČR region s HDP vyšším než 1.25 průměru EU – Praha. Máme také relativně dosti nízký podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním (12,3% oproti 23% u EU-15) a obecně nízkou úroveň zapojení obyvatelstva využívajícího celoživotní vzdělávání. Velmi nízký je u nás dosud ve srovnání s EU-15 podíl obyvatelstva užívajícího broadband. Poměrně dobré hodnoty dosahujeme ve srovnání zaměstnanosti ve službách hi-tech, ale bohužel, co do exportu produktů s hi-tech technologiemi se nalézáme pod průměrem (12.3% oproti 17% EU-15). Dosahujeme však nadprůměrné zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu se střední a špičkovou úrovní technologií. Za pozitivní trend lze označit zvyšující se podporu inovací v ČR, jež ovšem do značné míry čerpá ze zdrojů EU určených na pomoc méně rozvinutým regionům.

Celkovou podporu na vědu a výzkum poskytovanou z veřejných zdrojů v ČR distribuují především Ministerstvo školství (MŠMT – nejvíce), AV ČR, MPO a GAČR (zhruba třetinu oproti částce poskytované MŠMT). Tyto instituce rozdělují asi 4/5 všech financí. Poskytovaná podpora má formu institucionální podpory nebo účelové – ta je určena pro konkrétní projekty. Od roku 2000 pak poměr obou forem zůstává příznivější institucionální podpoře; mimo Prahu však v jednotlivých regionech převládá často podpora účelová.

Jako hlavní problémy české vědy a výzkumu lze na základě analýzy identifikovat

  • nízké výdaje do vědy a výzkumu, a to i v relativním srovnání: zatímco EU usilovalo Lisabonskou strategií z roku 2002 dosáhnout do roku 2010 výdajů na úrovni 3% HDP, v ČR tato hodnota zřejmě nedosáhne ani 2%, přičemž z veřejných prostředků tato úroveň nebude činit zřejmě ani 1%. Jako nepříznivá se v tomto ohledu jeví i struktura zdrojů – zatímco v EU-15 pochází z veřejných zdrojů vydávaných na vědy a výzkumu asi třetina, u nás okolo 40%. Co se zdrojů z podnikatelské sféry týče, pohybujeme se zhruba na úrovni EU-15, za níž ovšem zaostáváme co do podílu zahraničních zdrojů. Z celkových výdajů na vědu a výzkum je pak nejvíce alokováno v podnikatelské sféře (přes 60%). Nejvíce prostředků je alokováno na podporu rozvoje techniky a inženýrství, dále lékařství, společenských věd (úhrnně), biologie, věd o zemi a životní prostředí, ad. Z uvedených oborů je ICT až na posledním místě co do výše příspěvků poskytovaných na vědu a výzkum z veřejných zdrojů.
  • počet a strukturu zaměstnanců ve vědě a výzkumu: ve srovnání s EU má u nás také nepříznivou hodnotu – zatímco ve vyspělých zemích (Francie, Německo, Nizozemí) se počty pracovníků VaV pohybují kolem 10 osob na tisíc obyvatel, u nás je tento ukazatel poloviční. Mezi těmito pracovníky pak převažují výzkumníci. Negativním znakem je i nižší podíl absolventů technických a přírodovědných oborů terciárního vzdělávání připadajících na 1000 obyvatel ve srovnání se zeměmi EU; jakkoli se u nás tento podíl zvyšuje, hodnota 7.4 z roku 2004 je stále zhruba poloviční oproti průměru EU, a dokonce třetinová oproti UK nebo Francii.
  • nízkou efektivitu české vědy: za neuspokojivé lze označit prakticky všechny sledované hodnoty, od počtu odborných knih (stagnace), přes patenty (růst, ne dostatečný) až k prototypům a ověřeným technologiím (v letech 2003-2005 kolísající trend). V hodnotách počtu publikací a citací dosahujeme zhruba poloviny průměru EU-15. Za velmi závažné je potřeba považovat nízké počty patentů, u nichž jak v případě přihlášených, tak i v případě udělených patentů dosahují relativní hodnoty v ČR několikanásobně nižších počtů než v rozvinutých ekonomikách. Negativním faktem je i skutečnost, že z přihlášených patentů je ve srovnání s vyspělými ekonomikami výrazně menší podíl patentů z oblasti hi-tech. Také co se účasti českých výzkumníků na 6. rámcovém programu týče, dosahujeme nízkých hodnot, a to jak v počtu účastí na milión obyvatel, tak i ve velikosti částky kontrahované na jednoho výzkumníka (20. místo mezi EU-25).
Zpět na blog