Banky okem šťourala

5.2.1997, Václav Matyáš ml.

O banky – alespoň o tu svou – se zajímá téměř každý člověk, ať již z branže počítačové či nikoliv. Rád bych u bank viděl to, co je u počítačů už roky – služby u nás na podobné úrovni jako v zahraničí.

Mám zcela zásadní výhrady vůči službám, které mi nabízí české banky. Měl jsem možnost používat snad patnáct účtů u pěti bank ve třech zemích a díky profesionální deformaci mne vždy zajímaly nejen „standardní“ služby, ale zvláště využití počítačů a komunikací. Co lze vyřídit přes ATM (bankomat), přes telefon, jak pomáhá úředníkům bankovní informační systém (IS)? A hlavně – co platím já?

Přečetli jste si podmínky spojené s užíváním vašich platebních karet? Zkoušeli jste reklamovat transakci přes ATM? Nevadí vám, že je stále udržována nekompatibilita ATM České spořitelny a „ostatních“? Proč při využití „nových technologií“ nemůžete u všech ATM vlastní banky zkontrolovat aktuální stav účtu? S výdaji za nákup technologií to asi nebude tak problematické – která z velkých bank vykázala ztráty?

Zvážil jsem některá zajímavá srovnání. Nejde o komplexní srovnání služeb bank daných zemi, ilustrace je to nicméně velice zajímavá. Po příjezdu do Kanady jdu do banky Nova Scotia. Zařadím se do fronty asi 5 lidí, po dvou minutách přicházím na řadu, během 5 minut si založím běžný i výše úročený účet, ihned dostanu kartu, zvolím si PIN. Samozřejmě, že kartu lze používat k oběma účtům, mezi nimi převádět peníze v ATM atd. PIN můžu v jakékoliv pobočce kdykoliv změnit. šeky dostanu poštou za 4 dny. Za to všechno neplatím ani cent! Asi 20 % ATM používám bez poplatku, jinde je to dolar nebo půl. V ATM peníze i šeky ukládám, peníze vybírám i převádím mezi účty, zjišťuji stav účtů. „Problémy“ musím vyřídit na pobočce, ale jde to rychle a hlavně – k mé spokojenosti!

Při návratu do ČR běžím do pobočky Komerční banky. Fronta 1 člověk, po 1 až 2 minutách jsem na řadě, ale musím pro občanský průkaz, protože „pas nestačí“. Osonduji situaci ve Spořitelně, kde mám starý sporožirový účet a měl jsem i kartu. Vystojím frontu asi 5 lidí za 10 minut, zjistím stav účtu a vyřídím žádost o novou kartu – během dalších 10 minut. Vzhledem k chování bohorovných úředníků s postupem „zpomalený film“ si v duchu říkám „jen dokud se nepropojí ATM“.

Nadávám, vracím se do KB, během čtvrt hodiny mám založeny účty. PIN dojde poštou za 4 týdny, pro kartu musím do jiné pobočky než mám účet. Hlupák jsem si nevzal rodný list(!), takže jsem poslán zpět. Za výběr v bankomatu KB platím – míň, v jiných víc, spořitelní použít nelze. Za šeky také platím, stejně tak za vydání karty. Nesmím zapomenout – za „vedení účtu“ taktéž. Výhodou KB je ovšem rychlá obsluha – na pobočce. Stav na účtu „aktuální“ s rozpětím 2-4 dnů, vybírat v jiné pobočce lze jen šekem (u „nezaručeného“ to trvá i půl hodiny). „Zaručené“ šeky vám dají s maximální hodnotou 6 500/šek a musí být vydány „z Prahy“. Přístup k více účtům přes jednu kartu – nesmysl. Karta do zahraničí – dalších 1000 korun/rok.

Na rok do Anglie – tak vcházím do banky Barclays. Začal semestr na univerzitě, což je vidět na frontě na zakládání účtů a nestandardní operace. Po 3-4 minutách čekání se dozvídám, že budu potřebovat doklad o pracovišti, takže odcházím, přemýšlím o „zlaté Kanadě“. Pět minut před „zavíračkou“ dojdu, založím účty za 10 minut, stejnou dobu trávím kontrolou vložených údajů (mizerný IS) a hlavně vysvětlováním, že příjmení ženy není stejné, ale končí „-ová“. Papírování stejně jako v ČR, jednání ale výrazně lepší, navíc si jako nestandardní můžu sednout. 🙂 Karta mi přijde poštou za 4 dny, PIN za 5 dnů. Nestála samozřejmě nic a lze ji používat jako kartu VISA (v ČR tak za 1 000 Kč). V bankomatu můžu PIN měnit a zjišťovat aktuální stav účtu. Nemám ale přístupné všechny účty, i když některé banky v zemi to již umožňují. Bezplatně používám více než polovinu bankomatů, ostatní používat můžu – za poplatek – v Anglii se taky hraje na dva tábory, ale na úrovni. Vkládat lze non-stop jen na některých místech. Za vedení účtů a posíláni výpisů se v civilizované zemi také nic neplatí.

Při podrobnějším srovnávání ČR vs. svět bych se mohl dále rozčilovat nad otřesnými podmínkami smluv při vydávání karet, placením „za všechno možné i nemožné“, praktikami Spořitelny se zveřejňováním jmen a rodných čísel klientů ztrativších vkladní knížku, všeobecně nízkou funkčností ATM a spoustou dalších věcí.

Nelze v českých bankách budovat IS na úrovni, zapojovat sítě, brány, firewally, moduly odolné vůči narušení? Nelze využít zkušeností ze zemí, které obdobné dětské nemoci prodělaly před desítkami let? Nevěřím, že je to chyba technického personálu bank! Vina je v „systému“ – tedy ve vrcholném managementu, který nedokázal provést systematické změny a zařídit smysluplné využití technologií. Hlavním důvodem je fakt, že všechny velké banky jsou buď v držení státu (FNM) nebo v držení „samy sebou“ – prostřednictvím fondů. A to je vina vlády, která skutečné řešení stále odkládá.


Tento článek vyšel v časopise Connect! č. 12/96.

Zpět na blog