Bariéry růstu konkurenceschopnosti České republiky

18.1.2007, Kateřina Hodická

Čtenářům VIP představujeme další studii zabývající se inovacemi, vývojem a výzkumem. 133-stránková Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2005 byla zpracována Centrem ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu a Národní observatoří zaměstnanosti a vzdělávání Národního vzdělávacího fondu pod vedením Anny Kadeřábkové, která se dlouhodobě zabývá inovační výkonností a problematikou kvalitativních charakteristik konkurenční výhody.

Pojetí ročenky vychází z předpokladu, že ve vyspělých zemích makroekonomická výkonnost ve stále větší míře odráží význam činností vycházejících ze znalostní ekonomiky a jejích ekonomických a společenských dopadů. Úspěšný přechod na znalostně založenou ekonomiku vyžaduje stabilní makroekonomický rámec. Významnou podmínkou pro úspěch znalostně založené ekonomiky je odpovídající institucionální struktura vytvářená soukromými i veřejnými ekonomickými subjekty a rovněž adekvátní  politická podpora. Proto se ročenka při hodnocení konkurenceschopnosti české ekonomiky soustřeďuje na čtyři její aspekty: makroekonomická výkonnost a stabilita, institucionální kvalita, inovační výkonnost a kvalita lidských zdrojů.

Makroekonomická výkonnost a stabilita

Dlouhodobý ekonomický růst nejsouhrnněji vyjadřující konkurenceschopnost země  byl v ČR nízký, a nepřispíval tak k výraznějšímu snižování rozdílu v ekonomické úrovni vůči vyspělým zemím. Průměrný reálný roční růst HDP v letech 1996-2004 dosahoval 2,1 % a ČR byla za toto období v růstové dynamice na 20. místě ze zemí EU-25. V období 2000-2004 nicméně průměrný roční růst HDP přesáhl 3 % a ČR začala v tempech ekonomického růstu předstihovat většinu zemí EU.

Parita kupní síly  na obyvatele se mezi roky 1995 a 2004 vůči EU-25 zlepšila pouze o 1 %. Díky zlepšené ekonomické výkonnosti v novém tisíciletí však v roce 2004 dosáhla výše HDP na hlavu 70,3 % úrovně EU-25. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2004 zhruba na průměrné úrovni zemí EU-15. Dlouhodobá tendence však byla nepříznivá, protože nezaměstnanost prudce vzrostla v letech 1997- 2000 a teprve potom se mírně snížila. Pozitivně lze naopak mezi makroekonomickými ukazateli vnímat nízkou míru inflace, která byla v letech 2002 a 2003 dokonce nižší než průměr EU-15.

Česká ekonomika byla rovněž příznivě ovlivněna přílivem přímých zahraničních investic, který významně zesílil v letech 1999-2002 po přijetí zákona o investičních pobídkách. V relativním vyjádření (v % HDP) patřila dokonce ČR v období 1999-2004 po Irsku k největším příjemcům přímých zahraničních investic. Reálné zhodnocování české měny bylo v letech 1996-2004 po Litvě nejvyšší ze zemí EU-25 a odráželo zejména cenové přibližování k úrovni vyspělých zemí EU. Silné zhodnocení koruny znamená pro vývozce zhoršení cenové konkurenceschopnosti, přesto však v českých podmínkách nevedlo ke zvětšení schodku obchodní bilance. To svědčí o rostoucí technické a kvalitativní konkurenceschopnosti českých exportérů.

Institucionální kvalita

Hodnocení České republiky v rámci EU-25 vykazuje velmi nepříznivý výsledek, a to ve složce kvality správy i efektivnosti podniků a trhů. Nepříznivě je hodnocena ČR prakticky ve všech ukazatelích institucionální kvality s výjimkou efektivnosti trhů práce. Nepříznivá je situace v ukazatelích kvality podnikové správy, efektivnosti finančních trhů a kvality veřejných institucí. V případě kvality veřejné správy zaujímá ČR v EU-25 jedno z posledních míst a oproti roku 1998 se její postavení dokonce mírně zhoršilo.

Největší problém vůbec představuje korupce a její kontrola. V souhrnném hodnocení vyjádřeném indexem vnímání korupce zaujímá ČR dlouhodobě jedno z posledních míst v EU-25. Z hlediska dílčích oblastí korupčních praktik je největší slabinou korupce politických stran ve formě nelegálních finančních příspěvků a korupce politického rozhodování včetně veřejných soutěží.

Podmínky pro podnikání představují další výraznou slabinu ČR v mezinárodním srovnání, přičemž nejhorší je situace v případě podmínek ukončení podnikání.


V další části článku se zaměříme zejména na skupiny kritérií inovační výkonnosti ČR, k jejichž hodnocením se podrobněji vrátíme příště. V pořadí třetí článek této série se bude věnovat srovnání ČR podle kritérií kvality lidských zdrojů.

Inovační výkonnost

Základní předpoklady inovační výkonnosti jsou v ČR poměrně příznivé (s výjimkou rozvoje ICT) a odpovídají dosažené úrovni ekonomického rozvoje, v úrovni výstupů a zčásti i efektů však zaostává i za některými novými, ekonomicky méně rozvinutými členskými zeměmi Evropské unie. České republice se nedostává adekvátního počtu pracovníků ve výzkumu a vývoji. Naopak poměrně příznivé jsou údaje o podílu podnikatelského sektoru na financování výzkumu a vývoje, i když se tento podíl v posledních letech postupně snižuje. Za velkou slabinu ČR je považován podíl výdajů na rizikový kapitál na HDP, což je nicméně výraznou slabinou většiny zemí EU. Na druhou stranu je příznivý podíl Ph.D. absolventů technických a přírodovědných oborů na celkovém počtu absolventů.

Pozitivně je v expertních šetřeních hodnocena i spolupráce podniků a vysokých škol při realizaci výzkumu. Nicméně statistická data tomuto příznivému hodnocení neodpovídají, což naznačuje, že tato spolupráce se zatím výrazněji neprojevuje ve skutečných finančních tocích. Pokud se týče vědecké a technické výkonnosti, lze všechny sledované ukazatele (tj. podíl inovujících podniků, relativní počet publikací i mezinárodních patentových přihlášek) v ČR považovat za problémové. Toto zaostávání je dlouhodobé a odráží nízkou úroveň rozvoje domácí znalostní základny a omezený rozsah a slabou intenzitu inovačních aktivit podniků, resp. slabou schopnost komercionalizace výsledků výzkumu a vývoje. Pokud jde o ukazatele informační společnosti, poměrně příznivá je pozice ČE u podílu výdajů na informační a zejména komunikační technologie. ČR naopak nejvýrazněji zaostává v ukazatelích využití náročnějších technologií (penetrace širokopásmového připojení) a dále ve využití ICT (zejména Internetu) v domácnostech.

Zdrojem dat pro sledování vybraných ukazatelů inovační výkonnosti byly zejména databáze New Cronos publikované EUROSTATem a výsledky expertních šetření realizovaných v rámci ročenek konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra (Global Competitiveness Report).

Ročenky hodnotí inovační výkonnost podle následujících skupin indikátorů:

vstupy do výzkumu a vývoje – výdaje na výzkum (hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj v % HDP), struktura výdajů na výzkum a vývoj (struktura podle sektoru financování a provádění), podnikové výdaje na výzkum a vývoj (rozsah výdajů na výzkum a vývoj a zdroje jejich financování), pracovníci ve výzkumu a vývoji;

předpoklady inovační výkonnosti – kvalifikace pro výzkum a vývoj (absolventi doktorského studia přírodovědných a technických oborů), rizikový kapitál (výdaje na rizikový kapitál podle fází rozvoje firmy v % HDP), podniky a akademická věda (spolupráce mezi podniky a vysokými školami v šetření WEF), vládní podpora výzkumu a vývoje (výdaje státního rozpočtu na výzkum a vývoj v % HDP);

vědecká a technická výkonnost – vědecké a technické publikace (počet vědeckých a technických publikací na 1000 obyvatel a citační impakt), inovační podniky (podniky zavádějící inovace podle typu v % všech podniků), inovační aktivity (charakteristiky inovačních aktivit podniků -výdaje na inovace, spolupráce při inovacích, tržby z inovací), patentová statistika (patentové přihlášky u Evropského patentového úřadu na mil. obyvatel);

efekty inovační výkonnosti – znalostně náročné aktivity (vývozy technologicky vysoce náročných produktů v % celkových vývozů), obchod s technologiemi (licenční poplatky a autorské honoráře), technologická připravenost (charakteristiky technologické připravenosti v šetření WEF -technologická kapacita, nabídka kvalitativních faktorů, vládní politika),  konkurenční výhoda (charakteristiky konkurenční výhody v šetření WEF -úplnost hodnotového řetězce, sofistikovanost firemních operací), rozvoj klastrů (charakteristiky rozvoje klastrů v šetření WEF (sofistikovanost nabídky vstupů a poptávky, místní dostupnost vstupů, kvalita rozvoje klastrů); 

informační společnost – výdaje na ICT (v % HDP), síťová připravenost (komplexní hodnocení sektoru ICT podle ukazatelů prostředí, připravenosti a skutečného využití ICT), přístupnost ICT – (penetrace širokopásmového internetu, přístupnost domácností a podniků k internetu), využití ICT v e-businessu ( přijímání objednávek, nákup a placení podniků on-line), využití ICT v e-governmentu (dostupnost e-governmentu a jeho využití podniky). 

Zpět na blog