Evropo, stará dobrá, zkostnatělá…
11.3.1997, Václav Matyáš ml.
Konečně to někdo řekl nahlas, důrazně a snad i na spávném místě. Evropské turné šéfa Intelu Andy Grova nepřineslo růžové vize, ale spíše důrazné varování Starému kontinentu. „Obávám se o Evropu nejvíce proto, že její firmy pracují stejně jako konzervativní americké společnosti před deseti lety. Internet je průlom ve způsobu obchodování.“ Tyto dvě věty jasně vystihují poselství, jež Grove šířil po ose Mnichov – Davos – Londýn. Podobnémyšlenky napadnou každého, kdo má možnost sledovat styl práce na obou stranách Atlantiku. Čím déle bude zkostnatělý způsob práce drtivé většiny významných evropských činitelů ovlivňovat styl práce i obchodování, tím více se náš kontinent bude vzdalovat centru obchodního i politického dění. Mimo samozřejmého představení úspěchů Intelu byly přednášky zaměřeny na nové komunikační technologie, jejichž páteří je Internet a využití těchto technologií pro úspěšný rozvoj firem.
„Tyto aplikace vám umožní reagovat během minut či hodin namísto dnů.V tomto je Evropa daleko pozadu.“ Americké i asijské firmy daleko lépe využívají možností, které jim nové technologie přinášejí. „Asijské ekonomiky jsou dětmi devadesátých let. Tyto firmy využívají informační technologie ke zvýšení konkurenceschopnosti.“ Tyto země mají levnou pracovní sílu a stále se zvyšující úroveň vzdělanosti. Ovšem zaostávání ve využití informačních technologií (IT) není prvopočátek řetězce. Tím je, dle mého skromného názoru (čili IMHO :-)), přílišná ochranářská politika (v obchodu, telekomunikacích i trhu pracovních sil) a evropská nechuť k zaujímání jasných postojů a k podstoupení rizika. Ano, Evropa má méně bankrotářů než USA, ale je to v konečném důsledku výhoda? Evropa málo investuje do nově zakládaných firem. Podle údajů Financial Times jen méně než 30 % kapitálu investovaného do nových firem míří do financování vývoje a prodeje technologií, zatímco v USA je to okolo 60 %. Podle odhadu finančního šéfa IBM Richarda Thomana investuje Evropa do IT polovinu ve srovnání s USA a Asií, což rozhodně nenahrává její prosperitě a je závažným varováním každému, komu leží budoucnost Evropy na srdci. Po hubených osmdesátých letech se již Evropa k investicím do „novinek“ na rozdíl od USA nevrátila a evropské investiční firmy se věnovaly spíše výkupu již existujících firem a jejich transformací. Tak také zaspali boom v IT v letech 94-96. Na víc se také říká, že nezávislí evropští vývojáři a technologové nemají velký respekt a chuť ke spolupráci s profesionálními obchodními manažery. Nejsem expert na finance a obchodní politiku, je mi ale jasné, že to vše se pak spirálovitě vrací v podobě absence technologického know-how mezi širší veřejností a manažery jakbysmet.
„Problémem v Evropě je neentuziastický přístup k využití IT v obchodu… Technologie jako elektronická pošta prostě nejsou součástí způsobu práce. IT jsou většinou jen náhodně součástí způsobu práce (evropských) manažerů.“ To byla slova Grova ještě před lednovou cestou do Evropy.
Poplakání nad evropským přístupem zaznělo i od šéfa Digitalu Roberta Palmera, ale zase na jinou notu – nepružnost pracovních sil. Ta je velkým problémem nejen pro Digital, ale i pro IBM a další. Podle jejich slov nelze rychle a tedy výhodně provádět změny v evropských pobočkách. Jedním problémem jsou ochranářské pracovní zákony, druhým pak sama nepružnost pracovníků. Kvalifikované odborníky často nelze nenákladně přimět ke změně pracoviště; je ani odborníky jednoduše propustit – což se odrazí na dalším zvažování firem, zda nějaké aktivity v Evropě vůbec rozjíždět. Lidé jako Palmer si cení přístupu zemí jako Británie a Irsko: „Není to náhoda, že nezaměstnanost v Británii je na dlouhodobém minimu. Je podstatně jednodušší podnikat právě tam. Pracovní síla je podstatně pružnější.“ Seznamu problematických evropských zemí pro podnikání vévodí podle šéfů IT průmyslu Francie a Německo. Podle Palmera to „má nešťastný důsledek na přitažlivost těchto zemí pro zahájení nových aktivit.“
A nemyslíte, že toto vše se promítá do odborné i všeobecné přípravy našich budoucích generací? Jaké budou jejich konkurenční výhody proti soupeřům z progresivnějších zemí? Nebude Evropa dobrá jen pro turistiku a návštěvy památek? Vezměte si českou scénu. Peníze chybí (tak jako v jiných zemích) na všech frontách, dvacet miliard na sanování bankovního sektoru se najde, dvě miliardy na platy učitelů již ne a hubených dvacet miliónů na rozvoj informačních sítí se ztrojnásobil jen díky prozíravosti poslance Prokopa a osvícení parlamentu. Umí vaši šéfové použít Internet v případě nutnosti rychlé komunikace s partnery v zahraničí? Mohou v případě nutnosti diskutovatproblémy videokonferencí nebo musí odjet svou limuzínou (na letiště) a „zabít“ čas i peníze? Mohou vaši inženýři probírat technické problémy s kolegy e-mailem a videokonferení? Dělá naše vláda něco pro to, aby takto uměly a mohly pracovat vaše děti? Upadá postkomunistická Evropa do závěsu svých západních „vzorů“ nebo překročí evropský stín? Vidíme si dál než do Davosu?
Tento text vyšel v rubrice Black Box měsíčníku Connect! Zpět na blog