Máme zelenou. Kdy bude bílá?

31.10.2001, Jiří Peterka

V současné době je dokončována Zelená kniha o elektronickém obchodu a počátkem listopadu by měla být předložena do vlády. Otázkou ale je statut a další osud této knihy – jde o definitivní materiál jehož doporučení se stát bude snažit implementovat? Nebo jde pouze o výchozí materiál k diskusi státu s privátním sektorem a teprve z této diskuse vzejde definitivní materiál (tzv. Bílá kniha)?

Metafora se zelenými a bílými knihami se v praxi používá v takových situacích, kdy řešení určitého problému není apriorně jasné a zřetelně formulované, nýbrž musí být teprve nalezeno, nejlépe na bázi konsensu všech zainteresovaných stran. Nejprve je proto vydán určitý výchozí návrh, který by měl mapovat výchozí stav a navrhovat určité principy řešení. Takovýto návrh bývá obsahem „zelené knihy“, jejíž barva naznačuje že jde o řešení které je ještě „nezralé“.

Potřebné „uzrávání“ se pak řeší předložením celého materiálu (zelené knihy) do veřejné diskuse a vyzváním všech, aby se k němu vyjádřili. Teprve po takovéto široké diskusi, se zapojením co nejširší zainteresované veřejnosti, jsou přijímána určitá definitivní stanoviska a opatření, která jsou následně zakotvena v definitivním materiálu, obvykle nazývaném „Bílá kniha“.

Ukázkovým příkladem takovéhoto postupu byly aktivity bývalé Clintonovy administrativy, která se koncem devadesátých let rozhodla „zbavit“ moci nad Internetem. Jednalo se hlavně o správu systému DNS a právo zřizovat nové domény nejvyšší úrovně, které držela vláda USA skrze svou moc nad organizací IANA, která tuto správu fakticky zajišťovala (IANA byla financována vládou USA a řídila se jejími pokyny). Clintonova administrativa ještě v roce 1997 vydala svůj první návrh v podobě zelené knihy (Green paper), a vyzvala celou internetovou veřejnost k diskusi nad nejvhodnějším řešením. Výsledkem byla dosti významná změna koncepce celého řešení, která v červnu 1998 vyústila ve vydání Bílé knihy (White paperu). Na jeho základě následně došlo ke zřízení organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), která skutečně převzala příslušné kompetence od vlády USA a dodnes je vykonává.

Zpět ale k naší Zelené knize. Ta se také zabývá oblastí, která není dosud zdaleka „ustálena“ a kde neexistují předem daná či alespoň „jasná“ řešení, která by stačilo jen uvést do praxe. Právě naopak, celá oblast elektronického obchodování vyžaduje ujasnit si velmi mnoho věcí – počínaje již tím, zda je rozdíl mezi „elektronickým obchodem“ a „elektronickým obchodováním“, mezi „e-commerce“ a „e-business“, co všechno do těchto oblastí zahrnout atd. , a konče tím, co a jak dělat pro podporu rozvoje této oblasti.

Pokud přijmeme výchozí předpoklad, že stát vůbec má zájem o rozvoj této oblasti, pak „postupné uzrávání“ formou dialogu s co nejširším spektrem zainteresované veřejnosti je více než na místě. To úplně nejhorší, co by ale mohlo nastat, je direktivní rozhodování státu nikoli na základě pochopení celého problému, dialogu s veřejností a hledání schůdných řešení, ale přímo „od zeleného stolu“, na základě názorů několika málo „vyvolených“.

Představu, že by mělo být nejprve formulován určitý výchozí návrh, který bude posléze konzultován s širokou veřejností a vyústí do bílé knihy, velmi zřetelně obsahoval již původní Akční plán realizace státní informační politiky. Ve verzi, která je stále ještě dostupná například na webu Českého fóra pro informační společnost, se lze o Zelené knize a jejích cílech dočíst mj. toto:

• Jsou popsány podmínky a současné aktivity v oblasti elektronického obchodu podle vzoru obdobných dokumentů vypracovaných v rámci EU.
• Jsou popsány aktivity a jejich podmínky v souvislosti s aktivitami OECD.
• Jsou popsány rozdíly a bariery pro uplatnění elektronického obchodu a mezi situací v ČR a EU, příp. USA .
• Jsou navrženy základní postupy na odstranění identifikovaných bariér a dosažení harmonického rozvoje v této oblasti s EU.
• Je navržena soustava statistických indikátorů rozvoje elektronického obchodování kompatibilní s EU praxí a systém jejich trvalého sledování a vyhodnocování.
• Je navržena osnova a základní zaměření Bílé knihy.
• Zelená kniha je prodiskutována s podnikatelskou a odbornou veřejností.

Diskuse s veřejností nad obsahem Zelené knihy a následný vznik Bílé knihy zde tedy jsou explicitně zmiňovány a plánovány.

S postupem času se ale plánované pokračování a především pak vyústění do Bílé knihy začalo z Akčního plánu vytrácet. V současné verzi Akčního plánu, a bohužel ani v navrhované Národním Akčním plánu eEurope+, o Bílé knize již zmínky nejsou. Naopak, z těchto dokumentů vyplývá spíše to, že již samotná Zelená kniha je definitivním dokumentem, který by měl být výsledkem diskuse s odbornou veřejností. V dokumentech o Státní informační politice a její realizaci nenacházím žádnou další plánovanou „trajektorii“ Zelené knihy a zmínku o dalším vyústění diskuse a vznik Bílé knihy.

Například v navrhovaném Národním Akčním plánu (ve verzi z června 2001) se ohledně Zelené knihy explicitně uvádí, v kolonce popisující její cíle a výstupy:

• Otevřít diskusi k problémům rozvoje elektrického obchodu v ČR a alternativám jejich řešení
• Výstup: Zelená kniha

To je dosti podstatný rozdíl oproti výše citované představě z předchozích verzí Akčního plánu, kde měla Zelená kniha teprve otevřít diskusi a vyústit do Bílé knihy , a ne naopak diskusi ukončit a být jejím výstupem.

Realita je přitom taková, že veřejná diskuse nad obsahem Zelené knihy vůbec neproběhla. Jediné, co proběhlo, je jakési připomínkování draftu Zelené knihy ještě předtím, než bude předložena do vlády. To ovšem bylo spíše spontánní záležitostí, u které nebyl jasný ani okruh oslovených subjektů. Především však na takovéto připomínkování byly pouhé 3 dny, což je zcela neadekvátní pro seriózní připomínkování celého dokumentu, natož pak pro diskusi nad jeho obsahem.

Za rozhodující nyní považuji další osud Zelené knihy. Jedna možná varianta je taková, že bude předložena do vlády s tím, že jde o výchozí návrh do diskuse s veřejností, která bude otevřena a skutečně proběhne, s adekvátními časovými dimenzemi. V tomto případě by ale měl být určen další časový harmonogram diskuse, subjekt který ji bude řídit a vyhodnocovat, a samozřejmě také subjekt který následně připraví Bílou knihu. Nejspíše by to měl být ÚVIS, ale zatím jsem nikde nezaznamenal že by něco takového měl v plánu (resp. v Akčním plánu).

V úvahu ale připadá i opačná varianta – že diskuse skončila dříve než začala a Zelená kniha bude předložena do vlády jako definitivní dokument, který vláda začne naplňovat. V tomto případě bych ale považoval za nezbytné velmi důrazně poukázat na to, že hlavní deklarovaný cíl (otevření veřejné diskuse k problémům elektronického obchodu) vůbec nebyl naplněn. Také bych měl (a určitě nejen já) výrazné připomínky k samotnému obsahu stávající verze Zelené knihy (nehledě na zásadní připomínky k celému postoji a přístupu k Zelené knize). Například v oblasti telekomunikací, kterou jsem v šibeničním termínu 3 dnů stihnul připomínkovat podrobněji, bych zásadně protestoval před prezentováním regulace (byť prováděné transparentně a nezávislým úřadem) jako hlavního hnacího motoru rozvoje telekomunikací. Ale to je na podstatně delší diskusi …

Zpět na blog