Pohledy na novou ekonomiku

18.1.2007, Martin Kaftan

Inside 10/2000 přinesl velmi zajímavou polemiku Václava Klause a Jiřího Zlatušky na téma „nová ekonomika“ — zajímavou především pojmenováním hlubších ekonomických souvislostí probíhajících procesů a nastolením otázky, zda lze výsledky americké ekonomiky přičítat působení informačních technologií a zejména Internetu.

V souvislosti s výkonností americké ekonomiky v posledních letech, charakterizované silným neinflačním růstem doprovázeným vysokou zaměstnaností, zrychlujícím se růstem produktivity a rychlým průnikem informačních a komunikačních technologií (ICT) se objevily výzkumné práce řady ekonomů, kteří vývoj v USA měří a analyzují. Mimo jiné proto, že vyšší růst HDP na obyvatele a vyšší produktivita práce při vyšším využití pracovní síly jsou velmi nečekané pro zemi, která se již delší dobu nachází na špici produktivity v řadě odvětví. Vývoj v USA tedy vyvolává dojem, že se možná v této zemi něco zásadního změnilo a výše zmíněné jevy jsou často prezentovány jako nástup tzv. nové ekonomiky.

Nabízím pohledy na některé z často zmiňovaných teorií, které mě vedou k přesvědčení, že uplynula příliš krátká doba na kategorické závěry zastánců a odpůrců o ekonomických dopadech informačních a komunikačních technologií (ICT). Diskuse o nové ekonomice totiž probíhá na základě vývoje, pro který je zatím k dispozici pouze omezená datová základna i časové řady. Navíc, statistické metody stále omezují možnost porovnání růstu výkonnosti mezi jednotlivými zeměmi a řada faktorů, které potenciálně ovlivňují růst, není přímo měřitelná.

Teorie dynama a zákon klesajících výnosů

Příznivci ICT se často odvolávají na teorii dynama Paula Davida, který předpověděl, že přínosy počítačů jsou zpožděné, stejně tak jako byly zprvu zpožděné přínosy elektromotorů na počátku století. Ve své práci „The Dynamo and the Computer: A Historical Perspective on the Productivity Paradox“ z r.1990 naznačuje, že pronikání technologií a rozvoj lidského kapitálu představuje dlouhou řadu pokusů a omylů a zpočátku se projevuje poklesem produktivity. Celkový dosavadní průběh procesu růstu, včetně zpomalení v 70. a počátkem 80.let a následného oživení taženého IC technologiemi, je zdánlivě v souladu s modelem, který ukazuje na pomalé osvojování. Většina z nás asi z vlastní zkušenosti ví, že efektivní využívání ICT vyžaduje značnou přípravu a na úrovni firem trvá poměrně dlouho – pokud k plnému využití vůbec dojde. Tento vývoj zároveň s růstem produktivity v letech 1998 a 1999, možná dává Davidovi částečně za pravdu.

Otázkou však nadále zůstává, zda se opravdu jedná o jím popsaný typ zpoždění. Myslím, že zákon klesajících výnosů poskytuje přinejmenším protiváhu hypotéze Paula Davida. Z určitého pohledu totiž největší přínos počítačů jako takových leží v minulosti. Koneckonců mnohé banky a pojišťovny začaly v 70. letech s mainframy a dodnes provádějí výpočetně náročné operace právě na nich. V tomto smyslu jsou zde počítače již desítky let a čekání na Davidovo dynamo tak ztrácí poněkud význam, a to z jednoduchého důvodu: elektřina a motory byly na začátku velmi drahé a příliš dobře nefungovaly. Ale mainframy a osobní počítače fungovaly spolehlivě od samého počátku, tehdy také poskytly hlavní přínos a od té doby se přírůstky výnosů snižují.

Význam zákona klesajících výnosů lze ilustrovat na jednoduchém příkladě klesajícího mezního užitku. Zjednodušíme-li skutečnost tvrzením, že počítače se využívají pouze pro psaní textů, zjišťujeme, že nemůžeme přemýšlet nebo psát rychleji než na původních počítačích. S postupnými přechody z psacího stroje na Wordperfect pro DOS, pak Wordperfect pro Windows, následně Word pro Windows 95, 98, 2000 atd. se sice zvyšuje celkový užitek, ale mezní užitek už nikdy není takový jako na začátku. Jinými slovy, opravdová revoluce v elektronickém zpracování textu se odehrála na samotném začátku, kdy se přestalo přepisovat, mohl se vkládat text, atd. Ve srovnání s tím jsou další verze méně významné.

Obdobně v oboru telekomunikací nic nedosáhlo takového významu jako telegraf, který před stopadesáti lety zkrátil přenos jedné stránky textu z New Yorku do Chicaga z 10 dnů na 5 minut při stonásobném snížení nákladů. Síťový efekt zřejmě působí v „protisměru“ k zákonu klesajících výnosů, bohužel však neznám studii, která by jej na základě empirických dat jednoznačně popsala.

Působení síťového efektu zformuloval zakladatel společnosti 3Com Robert Metcalfe. Zjistil, že nové technologie jsou užitečné pouze pokud je používá mnoho lidí. Jinými slovy, čím více lidí používá vaši síť, standard nebo software, tím je síť cennější, pro uživatele užitečnější a tím více dalších uživatelů přitahuje. Užitek sítí je dán čtvercem počtu uživatelů a na křivce existuje inflexní bod, od kterého roste užitek exponenciálně. Sítě mobilních telefonů jsou ukázkovým příkladem.

Každopádně úkolem pro ICT firmy je, jak se s těmito teoriemi vyrovnat a kde nabízet novou hodnotu pro uživatele.

Multifaktorová produktivita

Další časté téma diskusí o ekonomickém růstu v nové ekonomice je vliv tzv. multifaktorové produktivity (MFP). Měření růstu se pokouší určit, kolik z růstu je přisuzováno akumulaci výrobních faktorů (resp. intenzivnějšímu nebo lepšímu využití práce a kapitálu) a jaký je význam zbývajícího, nevysvětleného růstu. Tato nevysvětlená komponenta se označuje jako Solowovo residuum nebo multifaktorová produktivita (MFP).

Profesor Solow přišel v roce 1957 s modelem, popisujícím ekonomický růst založený na produkčních funkcích. Ukázal, že růst nemůže pokračovat bez technologických změn a že není možné jej odvozovat pouze od kapitálu a práce.

Pro ilustraci se podívejme na produkční funkci

Y = AKa Lb, 0<a<1

A označuje celkovou produktivitu faktorů, K je kapitál a L je práce. Váhy a a b vyjadřují podíl práce a kapitálu na důchodu, v případě konstatních výnosů z rozsahu a+b=1. Jestliže je přírůstek důchodu váženým součtem nárůstu A, K a L, tak můžeme předchozí rovnici transformovat do tvaru

DY/Y=DA/A + aDK/K + bDL/L (1)

Pokud bychom nebrali v potaz celkovou produktivitu faktorů, tak samotná rovnice DY/Y=aDK/K + bDL/L neukazuje, jak působí změny technologií. A skutečně, po dosazení konkrétních dat se ukázalo, že je rozdíl mezi skutečným růstem důchodu a růstem vysvětlitelným nárůstem práce a kapitálu.

Úpravou rovnice (1) dostaváme vztah

DA/A = DY/Y – (aDK/K + bDL/L)

přičemž DA/A je Solowovo reziduum, které vysvětluje rozdíl mezi skutečným růstem důchodu (DY/Y) a růstem vysvětlitelným nárůstem práce a kapitálu.

A právě ta je mnohými považována za klíčový element nové ekonomiky, neboť odráží celkovou efektivitu využití práce a kapitálu. Její růst může mít různý původ – inovace, technologické změny, způsoby řízení, organizační změny, obecně lepší způsoby organizace výroby a služeb. Všechny tyto aspekty, spolu se síťovými efekty, by se teoreticky měly projevit v růstu multifaktorové produktivity, která umožňuje pokračování expanze při zachování nízké inflace.

V této souvislosti někteří ekonomové tvrdí, že ICT způsobují přelévací efekty a urychlují dlouhodobou celkovou produktivitu v ostatních odvětvích, a to dokonce ve významném rozsahu. Například, ekonomické přínosy lepších komunikačních linek a přístupu k informacím prostřednictvím Internetu nevyplývají pouze z kvalitativních zlepšení jednotlivých počítačů, ale z odlišného – efektivnějšího – způsobu organizování výroby a prodeje. A opravdu, v mnoha zemích je MFP větším tahounem produktivity práce než větší vybavenost práce kapitálem. Například v 2. polovině 90. let MFP výrazně akcelerovala právě v Austrálii, Finsku a Irsku. Zejména kvůli nepřesnostem v měření však ani v tomto případě není dost jednoznačných makroekonomických důkazů o účincích přelévání a síťových efektech které by z užívání ICT vyplývaly. Jedním z jednoznačných závěrů o vlivu ICT na růst je zatím pouze to, že nárůsty produktivity v sektorech vyrábějících ICT jsou dostatečně velké na to, aby pozitivně ovlivnily průměr zbytku ekonomiky.

Mikrosféra a Internet

Ekonomové se zákonitě ptají, proč velké investice do IC technologií přinášejí malé výnosy. Odkud pocházejí pochyby ohledně ekonomické efektivnosti investic do informačních technologií? Řečeno jinak, co vysvětluje zjevný rozpor mezi diskutabilními přínosy k produktivitě a zřetelným nadšením, s jakým miliony lidí a firem investují do počítačů a internetové infrastruktury?

Vysvětlení je zřejmě skryto v mikroekonomických studiích o růstu produktivity na úrovni jednotlivých firem. Zde je potřeba také zdůraznit, že ačkoli Internet nabyl na významu teprve ve druhé polovině 90. let, přesto i za tuto krátkou dobu prokazatelně způsobil významné změny v řadě odvětví. Zejména však umožnil prudký růst kvality a funkcionality současných ICT zařízení. Podniky využívají lepší informační systémy pracující v reálném čase, racionalizují skladové zásoby a distribuci svých produktů, zákazníci a výrobci si vyměňují více informací, firmy jsou schopny omezit kumulaci pracovní síly, které by bylo zapotřebí pro uspokojení náhle zvýšené poptávky. Firmy také začaly snižovat náklady díky těsnějšímu zapojení dodavatelů do procesu návrhu a výroby a využívají Internet k dodavatelskému řešení pro řadu činností, které byly dříve vykonávány interně. Elektronický obchod je stále v zárodku a zatím neměl přílišný vliv na agregátní produktivitu, nicméně jeho rychlý rozvoj může mít účinky zásadního významu pro rozdělování a příznivě produktivitu ovlivnit.

Řada ekonomů také tvrdí, že Internet nelze přirovnávat k velkým objevům minulosti. Nemění měřitelné výsledky ekonomik, má minimální dopad na růst produktivity a nevede k akceleraci ekonomického růstu. S jejich pohledy nemusíme souhlasit, rozhodně však jsou to pohledy zajímavé a přínosné. Jejich názory lze shrnout do několika bodů:

  • Firmy jsou poměrně silně tlačeny nabídkou k investicím do ICT, ale většina investic do Internetu je pro firmy ochranou nebo bojem o tržní podíl, který sice přerozděluje prodeje, avšak nevytváří nové. Počítače se stále více využívají k poskytování informací s cílem získání zákazníků a fakticky i přelévání zisků od jiných firem. Pro řadu ekonomů to je hra s nulovým součtem, která představuje pouhou redistribuci bohatství. Vysoká návratnost ICT investic na úrovni jednotlivých firem může tedy pouze odrážet přesun bohatství od firem, které ICT využívají méně, směrem k firmám, které je využívají více. Veřejné přínosy jsou nižší než soukromé přínosy.

  • Internet poskytuje informace levněji a pohodlněji než dříve, ale v zásadě se v současné době stále ještě většinou jedná o substituci aktivit a přesun od jednoho média k jinému. Čas spotřebitelů je omezený (resp. konstantní) a pro mnohé je Internet pouze náhradou za jiný druh zábavy nebo získávání informací.

  • Internet duplikuje současné aktivity jako například objednávkové katalogy, což ale neznamená, že by tištěné katalogy zmizely. Jinými slovy, mnohé z obsahu Internetu není opravdu nové, ale spíš jen obsahuje informace, které jsou nyní levnější a pohodlněji dostupné. Jestliže mnohé Internetové aktivity spíš duplikují než nahrazují současné formy komerce a informací, potom spíš zvyšují náklady než příjmy.

  • Statisticky není jisté, zda Internet urychlil růst poptávky po počítačích. Ten totiž může být jednoduše interpretován jako odpověď na pokles ceny počítačů.

Pokud tedy uvažujeme o tom, kudy vede další cesta našeho podnikání, zjišťujeme současně, že laťka je nasazena pěkně vysoko.

Je zapotřebí neustále opakovat, že skutečný efekt ICT přijde až s jejich všeobecným používáním v sítích a možnosti, které komunikační sítě zatím nabízejí, ještě nejsou zdaleka využity. Otázkou zůstává, jak tyto sítě v široké míře využívat a optimálnost tohoto využití by si jistě zasloužila samostatnou podrobnou analýzu. I zde je však vzhledem k omezenému objemu dat a krátké časové řadě příliš brzy hodnotit, zda nedávný růst produktivity má souvislost se síťovými efekty nebo je z větší části či dokonce úplně cyklickou záležitostí. Dnes je skutečně obtížné zhodnotit dopad internetových technologií, které jsou stále v relativně raném stadiu vývoje. Například přínosy v produktivitě, které by vyplynuly z reorganizace a využití Internetu, budou zřetelnější až za nějakou dobu využívání. Nicméně je očividné, že Internet – který začal být obchodně využitelný až v 2. polovině 90 let – dosahuje významných výsledků v některých segmentech, zejména v oblasti B2B a B2C transakcí. Dopad Internetu může být v blízké budoucnosti ještě mnohem vyšší, zejména díky snižování transakčních nákladů. V tomto směru je zajímavá studie, zmiňovaná již Jiřím Zlatuškou, „Does the Internet Increase Trading? Evidence from Investor Behavior in 401(k) Plans“, http://papers.nber.org/papers/W7878. Na vzorku 100000 účastníků a jejich osmnáctiměsíčního obchodování na Internetu autoři potvrzují zdvojnásobení frekvence obchodování a další efekty klesajících transakčních nákladů.

Internet a teorie transakčních nákladů

Teorie transakčních nákladů, se kterou přišel Ronald Coase v roce 1937 v článku “ The Nature of the Firm“ je vůbec velmi zajímavá. Přestože je v ekonomické teorii známa desítky let, zdá se, že dnes nabývá na významu a i po šedesáti letech svým způsobem může objasnit některé jevy. Možná proto, že na Internetovou ekonomiku se často pohlíží jako na ekonomiku, kde transakční náklady téměř neexistují.

Předpokládejme, že při obchodování se statky a službami vznikají transakční náklady, které nemají charakter placené ceny a že tedy náklady na výrobu tvoří pouze jednu složku všech nákladů. Informace o zboží a potenciálních kupcích nebo prodejcích však přitom rozhodně nejsou zadarmo a čím rychleji je informace získána, tím je dražší. Už pouhé získávání informací se tedy promítá jako transakční náklad do celkových nákladů. K provedení tržní transakce potřebujeme kromě toho získat informace nejen o ceně a množství zboží, nýbrž i o našem obchodním protějšku, dodacích a obchodních podmínkách. Všechny tyto operace jsou zpravidla velmi časově i finančně náročné. Dost náročné na to, aby celá řada transakcí nakonec vůbec neproběhla.

Realizace v prostředí Internetu je v tomto případě výhodnějším řešením, neboť jsou zde zprostředkovány informace o prodejcích, cenách, množství zboží, a významně se tedy snižují transakční náklady. Kupující nebo prodávající, který chce poprvé uzavřít kontrakt, může řadu informací získávat pracně sám, nebo je může zaplatit v ceně zboží jako součást obchodní marže zprostředkovatele, anebo může transakce realizovat ve světě, ve kterém tvorba ceny probíhá s transakčními náklady blížícími se nule. Obecně vzato, transakční náklady mohou mít vliv i na to, jaké produkty a služby vlastně vůbec vznikají. V prostředí pozitivních transakčních nákladů je prostě příliš nákladné některé činnosti vykonávat.

Nyní tedy vidíme, proč všechno, co souvisí s informacemi jako např. finanční služby, pojišťovnictví nebo zábava, je součástí zásadních technologických změn. Tam, kde je v celkové nabídce vysoký podíl informací, se již transakční náklady dramaticky snížily a odvětví se následně restrukturalizovalo. Je zcela zřejmé, že Internet potlačuje různé zprostředkovatelské aktivity. I v poměrně stabilních odvětvích nutí účastníky směny přehodnotit rozdělení marží mezi sebou navzájem. Velkoobchodníci, financující, pojišťovací, přepravní a právní organizace jsou pro transakce přínosem pouze tehdy, jestliže jsou levnější než jejich ekvivalent na otevřeném trhu. V té míře, jak klesají transakční náklady, stoupá naopak pro firmy v tržním prostředí význam velikosti, resp. schopnost být efektivnější než tržní konkurence díky úsporám z rozsahu a opakovatelnosti.

V „The Nature of the Firm“ Coase ukazuje, že v případě nulových transakčních nákladů neexistuje ekonomický základ pro existenci firmy. Dovedeno do extrému: tím, jak se transakční náklady na trhu blíží k nule, blíží se k nule i velikost firmy, neboť firmy jsou zakládány pouze tehdy, jestliže náklady na jejich založení a udržování jsou nižší, než transakční náklady jednotlivců na provedení transakce mezi sebou. Jestliže existuje firma, výrazně se snižují počty nákupních a prodejních smluv a vlastník výrobního faktoru nemusí vstupovat do celé řady smluvních vztahů s jinými obdobnými vlastníky.

Transakce na volném trhu bývají navíc předmětem různých administrativních zásahů a daní. Administrativní náklady mohou ovšem být vysoké i v rámci jedné firmy, zvláště tehdy, kdy firma vykonává velké množství různorodých činností a nesoustřeďuje se na podstatu svého podnikání. Přestože jsou v rámci firmy jednotlivé transakce mezi spolupracujícími vlastníky výrobních faktorů eliminovány a tržní transakce je nahrazena administrativním rozhodnutím, firma by se měla interně zabývat jen těmi činnostmi, které nemůže provádět levněji trh nebo jiná firma. To znamená, že limit velikosti firmy je tam, kde náklady na organizaci a transakce jsou rovny nákladům na jejich provedení na volném trhu. Pouze velké společnosti, které vyžadují velkou míru interní koordinace a kapitálových investic či složité distribuční řetězce jsou ekonomicky odůvodněným, i když nikoli dokonalým řešením. To proto, že nákladem na vykonávání činnosti je sama jejich koordinace a řada dalších aktivit, souhrnně označovaných jako byrokracie. S růstem velikosti a složitosti firmy se byrokracie zvyšuje a mnohdy překonává transakční náklady volného trhu.

Závěrem

Internet je dnes v centru pozornosti podniků, jednotlivců i vlád. Dal vzniknout novým aktivitám a odvětvím, transformoval tradiční sektory a stal se celosvětovým fenoménem. Bez ohledu na tyto dopady je dnešní Internet stále ještě tam, kde byly automobily v době Henryho Forda. Už dnes sice vidíme řadu úžasných věci, ale to nejlepší teprve přijde. Zásadní chybou by bylo nesledovat trendy a pozorovat veškeré toto dění jen zpovzdálí.

Zdroje:

American Enterprise Institute for Public Policy Research

Economic Report of the President

Federal Reserve

Issues in Science and Technology

National Bureau of Economic Research: www.nber.org, papers.nber.org

OECD


Článek vyšel poprvé v měsíčníku Inside, č. 3/2001, str. 10.

Zpět na blog