Strukturální fondy v ČR bez obalu

18.1.2007, Vít Skála

Pomalu končí první zkrácené programovací období, po které subjekty v ČR mohly čerpat ze Strukturálních fondů EU, a vrcholí přípravy na další řádné období. Česká republika bude mít v letech 2007 – 2013 k dispozici více než 100 mld Kč ročně, což je tolik jako za celé stávající období. Pokusím se zobecnit svoje osobní zkušenosti z desítek návrhů projektů, na kterých jsem se podílel. Nadpoloviční většina z nich byla realizována a financována z různých operačních programů (OP).

Nejednostnost pravidel

Garance jednotlivých ministerstev a využívání řady různých státních, polostátních i soukromých agentur pro implementaci programů je velice složitý a nepřehledný systém. Tato praxe nebude změněna ani v dalším programovacím období a proto je třeba počítat s nejednotností v jednotlivých OP. Co platí v jednom, neplatí ve druhém ani z pohledu formálních kritérií přijatelnosti projektu ani z pohledu uznatelných nákladů. Byť v obou OP budou prostředky čerpány ze stejného Strukturálního fondu dle stejných směrnic EK.  I zástupci Evropské komise (EK) – pro mnohé symbol byrokracie – vykonávající inspekci v ČR konstatovali, že systém čerpání prostředků ze Strukturálních fondů je v ČR příliš a zbytečně složitý. Snad alespoň procesy v rámci těchto institucí budou napřímeny a zkrátí se veškeré lhůty.

Hodnocení projektů

Ačkoli je u těchto programů nastaven relativně transparentní systém – jsou předem známa hodnotící kritéria včetně jejich vah, každý projekt hodnotí 2 – 3 nezávislí experti, i tak bývá výsledek hodnocení mnohem subjektivnější než jak známe např. z rámcových programů EK. Vzhledem k množství podávaných projektů a malým zkušenostem s touto formou hodnocení, relativně často dochází k bizarním situacím, kdy se hodnocení dvou hodnotitelů stejného projektu diametrálně liší, kdy výběrová komise rozhodla v rozporu s doporučením hodnotitelů, kdy hodnotitelé doporučili k financování projekt, který byl v rozporu s podmínkami programu a naopak nedoporučili projekt, který sice plně odpovídal podmínkám programu a hodnotícím kritériím, ale nelíbil se ze subjektivních důvodů konkrétnímu hodnotiteli apod.

Mnohdy je též problematické dostat se k závěrům hodnotitelů, což zbytečně vrhá stín na čistotu hodnocení. V tomto je velký rozdíl od rámcových programů EU, kde navrhovatel vždy dostává poštou v tištěné podobě hodnocení svého projektu včetně komentářů od hodnotitelů. Hodnocení pak má i další informační hodnotu, na základě které se lze poučit a projekt pro další výzvu náležitě upravit.

Výběr hodnotitelů

I přes optimistické proklamace ministerských úředníků není možné očekávat, že v dalším programovacím období bude systém žádostí o dotace o mnoho jednodušší než nyní, je však možné nastavit systém transparentněji. Objektivnějšímu posuzování by napomohlo vytvoření otevřené databáze uznávaných odborníků, kteří se odborné oblasti prakticky věnují, a zajištění toho, aby projekt hodnotila osoba se znalostí dané specializace a s dostatečnou praxí v oboru. Tomu musí odpovídat i finanční ohodnocení hodnotitelů, které by mělo společně s častou rotací hodnotitelů zabránit nezájmu těch nejlepších a na druhé straně korupčním tlakům.

Vzhledem k obrovským částkám, které budou těmito kanály protékat a vysokému korupčnímu prostředí v ČR, je v zájmu všech subjektů a osob zapojených do implementační struktury, aby systém byl co nejprůhlednější.

Zpět na blog