Tři pilíře po dvou letech III.

21.4.2005, Jiří Peterka

V prosinci 2002 jsme  publikovali ve VIP dokument s názvem Tři pilíře VIP na podporu znalostní ekonomiky. Na jedné straně A4 jsme se snažili zformulovat co nejjednodušeji hlavní kroky, které by měla vláda udělat. S odstupem dvou let a dvou měsíců se chceme ohlédnout za tím, co se událo a změnilo, a srovnat to s naší tehdejší vizí toho, jaké kroky je třeba udělat a kde. Zde je třetí část tohoto ohlédnutí, zaměřená na hodnocení dalších z podnětů:

  • Posílit transparentnost administrativních procesů zavedením e-procurementu a důsledným uplatňováním platných zákonů (např. povinnosti realizovat výběrová řízení). Zavést možnost monitorovat průběh správních agend, aby si občan mohl kdykoli sám zjistit, v jakém stavu je vyřizování jeho podání.
  • Vzhledem ke stále klesající účasti voličů zahájit přípravy na využití vzdáleného e-hlasování prostřednictvím Internetu

V oblasti e-procurementu došlo k redukci počtu e-tržišť, doporučovaných subjektům veřejné správy. Nepodařilo se prosadit jejich povinné využití i pro zakázky nad 2 miliony korun. O zvýšení transparentnosti se postaral například katastr nemovitostí. Možná až moc …

E-procurement

Potřebné technické zázemí pro e-procurement je již delší dobu připraveno a k dispozici, v podobě elektronických tržišť, provozovaných soukromými subjekty. To, že jich je více a že si vzájemně konkurují, se projevilo i určitým poklesem poplatků (provizí), které si účtují za své služby. Soukromá sféra tak již může využívat elektronická tržiště podle svého uvážení a zájmu – a také tak činí. Pokud jde o veřejný sektor, pro něj stále platí usnesení vlády č. 683/2002, které zavazuje všechny správce kapitol státního rozpočtu:

uskutečňovat od 1. září 2002 veškeré objednávky a nákupy informačních a komunikačních technologií do 2 mil. Kč (veřejné zakázky malého rozsahu podle § 49/b zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek), pro použití ve veřejné správě s využitím elektronického tržiště na webové adrese ustavené za tímto účelem Úřadem pro veřejné informační systémy …

Konkrétní řešení, ke kterému vývoj dospěl, pak vypadalo a dodnes vypadá ta, že na adrese „ustavené za tímto účelem“ (původně Úřadem pro veřejné informační systémy, později Ministerstvem informatiky ČR)   jsou odkazy na „doporučená“ e-tržiště provozovaná soukromými subjekty. Původně jich bylo sedm, ale v říjnu loňského roku se MI ČR rozhodlo snížit jejich počet na 3 a vyřadilo ze svého seznamu ty, které  měly nejnižší objemy transakcí.

Objem obchodů, realizovaných skrze elektronická tržiště, dosáhl v roce 2003 výše 1,122 mld. Kč (zdroj), a v roce 2004 výše 1,272 mld. Kč (zdroj). Mělo by se zřejmě jednat jen o nákupy realizované subjekty z veřejné správy.

Co se dosud nepodařilo, je zakotvit povinnost využívat elektronická tržiště i pro zakázky nad 2 miliony, na které musí být vedeno výběrové řízení. Ministerstvo informatiky při svém vzniku avizovalo takový záměr (formou novely zákona č. 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek), ale realizován dosud nebyl.


Monitorování správních agend

Snaha umožnit průběžné monitorování správních agend je velmi ambiciózním záměrem, který obecně vyžaduje zásah do každé jednotlivé agendy, a musí proto být řešen na case-to-case bázi. Jednou z prvních vlaštovek, kterou se již podařilo realizovat, je možnost nahlížet do katastru nemovitostí a zde zjišťovat, v jakém stavu je vyřizování toho kterého podání. Ten, kdo do katastru něco tzv. vkládá, na některém konkrétním katastrálním úřadě, se v rámci započatého „řízení o vkladu“ dozví, jaké pořadové číslo dostala jeho žádost. Se znalostí tohoto pořadového čísla pak může on-line způsobem sledovat, jak vyřizování jeho žádosti o vklad postupuje. Dozví se nejen to, v jakém stavu je jeho řízení, ale může si vypsat i stavy „okolních“ řízení (s vyššími i nižšími pořadovými čísly). Skrze tyto možnost pak lidé vidí, zda je někdo „předběhl“ či nikoli. Podrobnosti včetně ukázek najdete zde.


E-hlasování

Elektronické hlasování, či přímo e-volby, jsou v některých částech světa již zkoušeny na různých pilotních projektech (např. zde a zde). U nás však tato problematika stále připomíná spíše „pole neorané“, o kterém se možná občas mluví, ale nic konkrétního se v něm nedělá. Obsáhlý a fundovanější rozbor celé problematiky jste si nedávno mohli přečíst ve VIP v článku pánů Zálešáka a Matějky, jehož závěrečnou větu shrnuje situaci v ČR: „Na další úvahy ohledně e-hlasování a tedy i e-demokracie si  budeme muset patrně ještě chvilku počkat.“

Zpět na blog