Téma: Politika

Jsem Richard Davis,“ představil se v roce 1996 reportér The Washington Post komerční agentuře, jež mu vzápětí prodala pět tisíc adres školáků. Skutečný Davis byl v té době veřejně známým, usvědčeným vrahem dětí.

20. století poznamenaly dva obecné trendy: regulace kapitalismu a deregulace demokracie. Oba experimenty zašly příliš daleko. Výsledkem je nepraktický systém, který není schopný ani vládnout, ani získat respekt občanů. I když se nikdo neodvažuje o současné demokracii mluvit špatně, většina lidí instinktivně pociťuje, že úcta veřejnosti před politikou a politickým systémem je ve všech pokročilých demokraciích na nejnižším bodu.

Staré elity byly uzavřenou společností, danou rodem, krevní spřízněností a etnickým původem. Ty současné jsou demokratičtější, lidé se dostávají nahoru pomocí peněz, svou schopností nebo tím, že se proslaví, což je jistě lepší a otevřenější proces výběru. Problém je však v tom, že staré elity byly více společensky odpovědné, mj. díky tomu, že své postavení nepovažovaly za ohrožené jako v současnosti.

Další instituce hrající roli zprostředkovatele, jsou média. Vysvětlují a interpretují svět publiku a naopak, dnes také často determinují politickou diskusi. Na rozdíl od dalších zprostředkovatelů, které v dějinách vášně veřejnosti spíše tlumily, dnešní média je spíše rozdmýchávají. Vytvářejí senzace, dramatizují a trivializují zprávy. Žurnalistiku totiž postihly tytéž síly demokratizace a marketingu, které zasáhly i další profese.

Bankéři a makléři měli k investující veřejnosti jistou zodpovědnost a k tomu patřilo dodržování zřetelného rozhraní mezi analytiky, kteří společnosti hodnotili, a bankéři, kteří pro tytéž společnosti pracovali. Do 80. let firmy toto oddělení ctily a jejich analytické týmy pracovaly zcela nezávisle. Koncem 90. let začala tato pravidla rychle mizet a internetové šílenství je zcela vymazalo.

Právníci, duchovní, vydavatelé, novináři a profesoři na sebe dříve nahlíželi jako na ty, pro něž je profit cílem jen částečně, protože zároveň vykonávají i službu veřejnosti a prosazují obecné společenské zájmy. Dnes ovšem jsou tyto profese pouhými stíny sama sebe. Na jedné straně byly rozdrceny klepety trhu se stále ostřejší konkurencí a na druhé straně státem.

Finanční prostředky v hodnotě 1,3 trilióny dolarů se v současnosti denně přesunují elektronicky z různých míst na jiná místa po celém světě. Je to dvakrát tolik peněz, kolik celkem vlastní nejprůmyslovější země světa.

Protože lidé dnes existují převážně jako konzumenti a svou moc uplatňují prostřednictvím této identity, stala se marketizace stínovým partnerem demokratizace. Pro levici je obtížné odsuzovat kulturu člověka z ulice. A pro pravici je nemožné připustit, že kapitalismus, dokonce i ve sféře kultury, může vést k tak špatným koncům. Nikdo není ochotný připustit, že bez vedení nebo odkazu k autoritě mohou lidé volit špatně.

V mnoha ohledech se demokratizace projevovala jako mocná a k dobru směřující síla, která rozbíjí oligarchie, revolučně proměňuje podnikání, objevuje a odměňuje nové talenty, vytváří nová průmyslová od­větví a posiluje jedince. Soutěživost, energie a dynamismus nového, otevřeného systému však zároveň rozbíjí jistá pravidla i bariéry, brzdy a pojistky.