Téma: Informační společnost

Mnohem víc než teroristé ohrožují bezpečnost světa vlivní civilisté, zranitelné informační sítě či energetické systémy Moderní bezpečnostní politika má tradiční cíle: ochranu teritoria a ochranu občanů. Území a obyvatelstvo jsou však vážně ohroženy, aniž padne jediný výstřel; akutně hrozící rizika jsou totiž zcela netradiční. Hospodářská expanze je moderní formou územní agrese, a naše obyvatelstvo tedy […]

20. století poznamenaly dva obecné trendy: regulace kapitalismu a deregulace demokracie. Oba experimenty zašly příliš daleko. Výsledkem je nepraktický systém, který není schopný ani vládnout, ani získat respekt občanů. I když se nikdo neodvažuje o současné demokracii mluvit špatně, většina lidí instinktivně pociťuje, že úcta veřejnosti před politikou a politickým systémem je ve všech pokročilých demokraciích na nejnižším bodu.

Jsem Richard Davis,“ představil se v roce 1996 reportér The Washington Post komerční agentuře, jež mu vzápětí prodala pět tisíc adres školáků. Skutečný Davis byl v té době veřejně známým, usvědčeným vrahem dětí.

Staré elity byly uzavřenou společností, danou rodem, krevní spřízněností a etnickým původem. Ty současné jsou demokratičtější, lidé se dostávají nahoru pomocí peněz, svou schopností nebo tím, že se proslaví, což je jistě lepší a otevřenější proces výběru. Problém je však v tom, že staré elity byly více společensky odpovědné, mj. díky tomu, že své postavení nepovažovaly za ohrožené jako v současnosti.

Další instituce hrající roli zprostředkovatele, jsou média. Vysvětlují a interpretují svět publiku a naopak, dnes také často determinují politickou diskusi. Na rozdíl od dalších zprostředkovatelů, které v dějinách vášně veřejnosti spíše tlumily, dnešní média je spíše rozdmýchávají. Vytvářejí senzace, dramatizují a trivializují zprávy. Žurnalistiku totiž postihly tytéž síly demokratizace a marketingu, které zasáhly i další profese.

Bankéři a makléři měli k investující veřejnosti jistou zodpovědnost a k tomu patřilo dodržování zřetelného rozhraní mezi analytiky, kteří společnosti hodnotili, a bankéři, kteří pro tytéž společnosti pracovali. Do 80. let firmy toto oddělení ctily a jejich analytické týmy pracovaly zcela nezávisle. Koncem 90. let začala tato pravidla rychle mizet a internetové šílenství je zcela vymazalo.

Článek se zabývá otázkou případné realizace přímé demokracie pomocí ICT v rámci dalšího rozvoje informační společnosti. Důraz je zde kladen především aspekty technologické, právní a filosofické. Stranou nezůstává ani srovnání s vývojem v dalších zemích.