Téma: Politika

Mnohem víc než teroristé ohrožují bezpečnost světa vlivní civilisté, zranitelné informační sítě či energetické systémy Moderní bezpečnostní politika má tradiční cíle: ochranu teritoria a ochranu občanů. Území a obyvatelstvo jsou však vážně ohroženy, aniž padne jediný výstřel; akutně hrozící rizika jsou totiž zcela netradiční. Hospodářská expanze je moderní formou územní agrese, a naše obyvatelstvo tedy […]

Protože lidé dnes existují převážně jako konzumenti a svou moc uplatňují prostřednictvím této identity, stala se marketizace stínovým partnerem demokratizace. Pro levici je obtížné odsuzovat kulturu člověka z ulice. A pro pravici je nemožné připustit, že kapitalismus, dokonce i ve sféře kultury, může vést k tak špatným koncům. Nikdo není ochotný připustit, že bez vedení nebo odkazu k autoritě mohou lidé volit špatně.

V mnoha ohledech se demokratizace projevovala jako mocná a k dobru směřující síla, která rozbíjí oligarchie, revolučně proměňuje podnikání, objevuje a odměňuje nové talenty, vytváří nová průmyslová od­větví a posiluje jedince. Soutěživost, energie a dynamismus nového, otevřeného systému však zároveň rozbíjí jistá pravidla i bariéry, brzdy a pojistky.

Článek se zabývá otázkou případné realizace přímé demokracie pomocí ICT v rámci dalšího rozvoje informační společnosti. Důraz je zde kladen především aspekty technologické, právní a filosofické. Stranou nezůstává ani srovnání s vývojem v dalších zemích.

Stát nemá a nesmí nikoho zvýhodňovat – ani jednu firmu proti druhé, ani jedno odvětví vůči jinému. Pokud má však možnost posílit národní ekonomiku jako celek, pak by to rozhodně udělat měl.

Delegování pravomocí není jen součástí světa politiky. Před stejnou volbou stojíme i např. v oblasti hospodářství a kultury. Chceme se vydat cestou uvolňování kontroly, obcházení prostředníků a bourání starých norem nebo si místo toho chceme některé z pravidel a nárazníkových zón ponechat, a přetvořit ty, které jsou tradiční součástí naší společnosti?

George Orwell ve svém románu 1984 vykreslil mimořádně odpudivý obraz totalitní společnosti. Fyzický teror je tu až druhotný nástroj útlaku.

Dnes v politice nepotřebujeme více demokracie, nýbrž méně demokracie. Tím nemyslím, že bychom měli volat po tyranech a diktátorech, ale měli bychom se spíše ptát, proč některé instituce uvnitř naší společnosti, například Federální banka nebo Nejvyšší soud, fungují tak dobře a jiné, například legislativní orgány, tak špatně. Správnou politiku úrokové míry nelze totiž vytvářet v atmosféře, jež je ovládána krátkodobě orientovaným myšlením.

Internet je dnes oblastí právní i morální nejistoty. Jak je definována zodpovědnost publicisty, vydavatele a poskytovatele připojení? Jaký názor na regulaci Internetu máte zvolit, je-li pro vás stejně nepřijatelná cenzura jako dětská pornografie?