Téma: Politika

Mnohem víc než teroristé ohrožují bezpečnost světa vlivní civilisté, zranitelné informační sítě či energetické systémy Moderní bezpečnostní politika má tradiční cíle: ochranu teritoria a ochranu občanů. Území a obyvatelstvo jsou však vážně ohroženy, aniž padne jediný výstřel; akutně hrozící rizika jsou totiž zcela netradiční. Hospodářská expanze je moderní formou územní agrese, a naše obyvatelstvo tedy […]

Stát nemá a nesmí nikoho zvýhodňovat – ani jednu firmu proti druhé, ani jedno odvětví vůči jinému. Pokud má však možnost posílit národní ekonomiku jako celek, pak by to rozhodně udělat měl.

Staré elity byly uzavřenou společností, danou rodem, krevní spřízněností a etnickým původem. Ty současné jsou demokratičtější, lidé se dostávají nahoru pomocí peněz, svou schopností nebo tím, že se proslaví, což je jistě lepší a otevřenější proces výběru. Problém je však v tom, že staré elity byly více společensky odpovědné, mj. díky tomu, že své postavení nepovažovaly za ohrožené jako v současnosti.

George Orwell ve svém románu 1984 vykreslil mimořádně odpudivý obraz totalitní společnosti. Fyzický teror je tu až druhotný nástroj útlaku.

Další instituce hrající roli zprostředkovatele, jsou média. Vysvětlují a interpretují svět publiku a naopak, dnes také často determinují politickou diskusi. Na rozdíl od dalších zprostředkovatelů, které v dějinách vášně veřejnosti spíše tlumily, dnešní média je spíše rozdmýchávají. Vytvářejí senzace, dramatizují a trivializují zprávy. Žurnalistiku totiž postihly tytéž síly demokratizace a marketingu, které zasáhly i další profese.

Internet je dnes oblastí právní i morální nejistoty. Jak je definována zodpovědnost publicisty, vydavatele a poskytovatele připojení? Jaký názor na regulaci Internetu máte zvolit, je-li pro vás stejně nepřijatelná cenzura jako dětská pornografie?

Bankéři a makléři měli k investující veřejnosti jistou zodpovědnost a k tomu patřilo dodržování zřetelného rozhraní mezi analytiky, kteří společnosti hodnotili, a bankéři, kteří pro tytéž společnosti pracovali. Do 80. let firmy toto oddělení ctily a jejich analytické týmy pracovaly zcela nezávisle. Koncem 90. let začala tato pravidla rychle mizet a internetové šílenství je zcela vymazalo.

Právníci, duchovní, vydavatelé, novináři a profesoři na sebe dříve nahlíželi jako na ty, pro něž je profit cílem jen částečně, protože zároveň vykonávají i službu veřejnosti a prosazují obecné společenské zájmy. Dnes ovšem jsou tyto profese pouhými stíny sama sebe. Na jedné straně byly rozdrceny klepety trhu se stále ostřejší konkurencí a na druhé straně státem.

Jsem Richard Davis,“ představil se v roce 1996 reportér The Washington Post komerční agentuře, jež mu vzápětí prodala pět tisíc adres školáků. Skutečný Davis byl v té době veřejně známým, usvědčeným vrahem dětí.

Protože lidé dnes existují převážně jako konzumenti a svou moc uplatňují prostřednictvím této identity, stala se marketizace stínovým partnerem demokratizace. Pro levici je obtížné odsuzovat kulturu člověka z ulice. A pro pravici je nemožné připustit, že kapitalismus, dokonce i ve sféře kultury, může vést k tak špatným koncům. Nikdo není ochotný připustit, že bez vedení nebo odkazu k autoritě mohou lidé volit špatně.