Téma: Informační společnost

Delegování pravomocí není jen součástí světa politiky. Před stejnou volbou stojíme i např. v oblasti hospodářství a kultury. Chceme se vydat cestou uvolňování kontroly, obcházení prostředníků a bourání starých norem nebo si místo toho chceme některé z pravidel a nárazníkových zón ponechat, a přetvořit ty, které jsou tradiční součástí naší společnosti?

Internet je dnes oblastí právní i morální nejistoty. Jak je definována zodpovědnost publicisty, vydavatele a poskytovatele připojení? Jaký názor na regulaci Internetu máte zvolit, je-li pro vás stejně nepřijatelná cenzura jako dětská pornografie?

Dnes v politice nepotřebujeme více demokracie, nýbrž méně demokracie. Tím nemyslím, že bychom měli volat po tyranech a diktátorech, ale měli bychom se spíše ptát, proč některé instituce uvnitř naší společnosti, například Federální banka nebo Nejvyšší soud, fungují tak dobře a jiné, například legislativní orgány, tak špatně. Správnou politiku úrokové míry nelze totiž vytvářet v atmosféře, jež je ovládána krátkodobě orientovaným myšlením.

Úspěch v tomto světě je zajištěn buď získáním uzlových bodů a skrytým budováním nových, nebo vynuceným a nikdy nekončícím přizpůsobováním trhů a cílových skupin, dobrovolným i vnuceným přepínáním identit, umožňujícím pružné propojování proudů v jakési energetické, finanční, informační by-passy. Marketing se stal nástrojem společenské kontroly a vytváří nestoudný rod našich pánů.

Jsem Richard Davis,“ představil se v roce 1996 reportér The Washington Post komerční agentuře, jež mu vzápětí prodala pět tisíc adres školáků. Skutečný Davis byl v té době veřejně známým, usvědčeným vrahem dětí.

Dlouhodobé politické úkoly způsobují krátkodobé potíže – voličům. Demografické změny nutí západní vlády reformovat sociální politiku, zejména pokud jde o výhody pro starší občany. To je téměř nemožné, protože starší občané mají velkou politickou moc; jsou dobře organizovaní, poskytují finanční příspěvky, tvrdě lobbují a pravidelně volí. Vlády před sebou mají těžkou volbu: odolat pokušení podbízet se a přijmout politiku směřující k dlouhodobým cílům.

20. století poznamenaly dva obecné trendy: regulace kapitalismu a deregulace demokracie. Oba experimenty zašly příliš daleko. Výsledkem je nepraktický systém, který není schopný ani vládnout, ani získat respekt občanů. I když se nikdo neodvažuje o současné demokracii mluvit špatně, většina lidí instinktivně pociťuje, že úcta veřejnosti před politikou a politickým systémem je ve všech pokročilých demokraciích na nejnižším bodu.

Finanční prostředky v hodnotě 1,3 trilióny dolarů se v současnosti denně přesunují elektronicky z různých míst na jiná místa po celém světě. Je to dvakrát tolik peněz, kolik celkem vlastní nejprůmyslovější země světa.